 |
| Ušatá veža - pohled z Medených lávek |
 |
| Nevíš kudy dál ? |
Záhy narážíme na náznaky chodníku uhýbajícím do suti a mířícím vzhůru ke stěnám. Mě se to nějak nezdá, že by se na ten Německý žebřík nastupovalo už na úrovní chaty ? Přesto je ve skále nějaký kotel. Dle toho co jsem četl má být nástup jištěný řetězy. Tak proč by nemohl vést tudy...
Docházíme ke stěnám. Větší hrana nás odděluje od kotle. Do něj se dá nastoupit přímo kolmější spárou potečenou vodou a nebo levou stranou po skále. Už teď je nám jasné, že případný sestup bude jedině na laně. Kousek výš je na vyviklaném kamenu udělaný kouskem lana slaňak. Nejspíš od zimy, protože kámen moc nedrží.
V kotli nás dobíhají dva "pavouci" /horolezci bez batohu/ Ptáme se na cestu ale jsou to cizinci. Dozvídáme se že jsme ve Weberovce. Než se nadáme už mizí v pravé větvi a soukají se do pukliny co směřuje kolmo nahoru. Přemýšlíme co dál... Koukáme na levou větev, která se zdá být o něco snadnější. Když už jsme tady... Po té co vystoupáme o něco výše konečně spatřujeme co by nás čekalo nahoře. Jsou to skoro hladké plotny. Asi nejde až o takovou obtížnost jako Weberovka (VI) přesto bez lezek nehrozí.
Děláme první slaňák a dostáváme se zpět do Weberova kotle. Jak se ukazuje to byla ta lehčí část... Následuje hledání vhodného místa pro slaňák co by nás dostal dolu. Nic zde nedrží, není zde žádný vhodný výčnělek skály. Už uvažujeme i o tom, že to budeme muset zkusit jen někde o hranu skály. Tu Hanka nachází na pravé stěně kotle dva staré borháky. Děláme ještě jedno pojistné jištění a dostáváme se konečně dolů.
Vracíme se tedy zpět až na chodník. Obcházíme po značce Čierné pleso. Čas rychle běží a už je 10 hodin a to jsme chtěli být v nástupu co nejdřív. Alespoň Německý žebřík přejdeme zní náš alternativní plán. Docházíme k dalšímu suťovisku nad kterým se nacházím vytipovaný možný nástupový žlab na žebřík. Nikde žádný mužík, ani větší náznaky chodníku nám na klidu nepřidávají. To se mění v polovině suťoviska, kdy se chodník stává čím dál zřetělnějším, až uhýbá na levou travnatou hranu suťoviska. Po něm docházíme až pod nepříliš kolmý vysněžený žlab lámající se do prava. To bude určitě ono radujeme se při obouvání maček. S cepínem v ruce stoupáme po extremě tvrdém sněhu vzhůru žlabem. Po chvíli na jeho pravé straně nacházíme i řetězy. Sněhová nadílka je sice velmi tvrdá ale hezký podtáta !!! Voda jej tak vymlela že místy jsme i metr nad dnem žlabu. Mě se daří utrhnout hranu a málem končím dole.
Sklon je čím dál větší až žlab končí. Po pravé straně vidíme, ale řetězy. Po nich stoupáme na skalní žebro.Nahoře už spatřujeme Německý žebřík. Je nádherný !!! Překrásná expozice a krásně stoupající chodník ve stěně Malého Kežmarského štítu. V letních podmínkách nejde vůbec o nic těžkého. Krásná panoramatická procházka po travnatých plošinách. Dalo by se spíš hovořit i o lehkém zklamaní z obtížnosti. Stoupáme vzhůru a nabíráme výšku. Až docházíme k vysněženému žlabu. Opět nasazujeme mačky a bereme cepín. Na vrcholku opět potkáváme "pavouky" co jsem vylezli Weberovkou. Asi to stihnu-li hodně rychle.
Nás také tlačí čas a tak stále vylížeme, která je ta Ušata veža. Na ní má Německý žebřík končit. Konečně ji spatřujeme. Na první pohled vypadá hodně nedostupně. Poklidná procházka po Německém žebříku se zdá, že přejde opět do lezení. Jenže první dojem hodně klame. Jde naštěstí stále o choďák i když už v rozlámané skále a občas je potřeba použít i ruce. Přesto lano muže dále zůstat v batohu.
Na vrcholu žebříku Pod Ušatou vežou se rozhodujeme, že to zkusíme dojít až na Lomničák. Před sebou vidíme Medené lávky jak se tahnou vzhůru. Lomnický štít je ale schovný za stěnami Vidlového hřebene. Tudíž cesta není zřejma. Víme, že nás čeká ještě jedno klíčové místo. Tím bude přechod ze spodní lávky na horní.
Sestup z Ušaté veže dolu k Medeným lávkám je dost kolmý v rozlámané skále. Vzpomněl jsem si při tom na předchozí sestup v Raxu a Preintalersteig. Jen zde to není alespoň tak vysoko... Přesto sestup zabere dost času a je potřeba dávat pozor. Nějakých slaňáku jsem si nevšiml a za mokra bych to bez lana asi nechtěl jít.
Počasí se nám začíná horšit a mlha postupně halí vrcholky. Nabíráme vodu tekoucí ze zbytku sněhu a před námi jsou Medené lávky. Spodní lávka je spíš lavice z 5m široká. Teď bez sněhu a ledu naprostá pohoda. Stoupáme stále vzhůru, když Hanka říká teď bych šla tudy nahoru. Já proč ??? Vždyť ta lávka vede stále dále. Přesto má tušení že tudy se přestupuje na tu horní. Jde na průzkum a za chvíli volá, že nahoře je náznak chodníku. Po převislém kamenu vylézám za ní nahoru. Opravdu i občas nějaký mužík se zde nachází. Teď jdeme pravděpodobně po horní lávce pod stěnami Vidlového hřebenu.
Pokračujeme nahoru, až chodník mizí a před námi je jen hradba skal. Vlevo přímo pod stěnou je žláb stoupající vzhůru. Nějak se mi to nezdá... Co teď ? Zkoušíme ten domnělí "hřebem" obejít zprava. Dole vpravo totiž vidím něco jako chodník. Možná alternativní/spravená trasa při přestupu ze spodní lávky na horní ? Terén zde není moc exponovaný a určitě umožňuje spoustu cest. Cesta vpravo je úplně neprůchodná a klesá moc dolů.
Nevíme jak dál, tlačí nás čas a mlha klesá čím dál níže. Vylézáme tedy přímo na domnělý hřeben. Jak se ukazuje nejde o hřeben, ale sklaní prah co se zde lomí do Medené kotliny. Hlavní je že vidíme konečně zábradlí a turisty co na nás koukají. Následuje už jen výstup nahoru. Ten lze volit jakoukoliv stranou. Je zde nepřeberné množství variant v poměrně přijatelném sklonu. Jen levá část nad Medenou štrbinou je tvořena těžšími plotnami.
Vrchol je v mlze a tak se moc nezdržujeme a klasickou sestupovou cestou se dáváme dolů. Řetězy v Emericyho nářku už nejsou pod sněhem a tak lehce až na hřeben. Zde se dostáváme pod mraky a vidíme že lanovka z Lomnického sedla stojí... Ach ještě budeme klopýtat sjezdovku. Když se blížíme do sedla lanovka se rozjíždí. Lanovkář si z nás dělá srandu, ale když vidí naše zničené výrazy tak nás vezme dolu. Ze Skalnatého plesa už je to jen utrpení přes Malou Svišťovku. Nohy se ozývají a cesta k autu se zdá být nekonečná.
PS: Dle tohoto obrázku z sprievodca jsem opravdu na druhou lávku stoupali moc brzy. My šli asi varinatou jako se to lyžuje. Obrázek z climber.skialpfest.sk doplněný poznámkami ZDE Nejde o nijak obtížný terén proto asi tolik variant přestupu a žádny zřetelný chodník (tedy spíš sousty náznaku chodníku). Někde jsem četl, že mezi lávkami (na přestupu) by měl být i řetěz. Příště jej zkusím najít...
Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm
Obrázek s body zobrazenými v mapě
DATA - grafy z výstupu /nadmořská výška je +/- 100m hodně orientační!!!/
GPX soubor /chybí závěr vystupu:-(/
GPX soubor ODMAZANĚ BLOUDĎENÍ VE WEBEROVCE/
Předchozí treky na Lomnický štít:
2012.04.28 Vysoké Tatry - Lomnický štít
2012.04.20 Vysoké Tatry - Cmiter
2011.10.02 Vysoké Tatry - Pyšný, Lomnicky štít
2011.09.25 Vysoké Tatry - Lomnicky štít
2011.09.07 Vysoké Tatry - Lomnicky štít
2011.08.31 Vysoké Tatry - Lomnicky štít
2011.05.11 Vysoké Tatry - Lomnický štít
2011.05.01 Vysoké Tatry - Lomnický štít
Žádné komentáře:
Okomentovat