2. 5. 2011

2011.05.01 Vysoké Tatry - Lomnický štít

Počasí nepočasí rozhoduji se poslední den volna využít k výletu do Tater. Dle předpovědi by měli začít pršet až po obědě. Přesto si vybírám asi nejoblačnější den z celého týdne. Plán je dojít co nejdál k Lomnickému štítu. Omrknout obtížnost Emericyho nářku, který se při cestě ze Skalnatého plesa jeví asi nejobtížnějším úsekem. Beru to jako průzkum případné sestupové trasy, až se vydám(e) nahoru přes Teryho kuloár.(pokračování)

Pohled na Lomničák ze Skalnatého plesa
Vrchol Lomnický štít 2625 m.n.m

FOTOGALERIE


Spím a i vycházím ze Starého Smokovce. Odtud se před 6:00 vydávám na lehkou procházka na Hrebienok. Počasí je pošmourné, ale občas vykukuje i slunce. Po červené docházím k Rainerově chatě. Odtud příjemná procházka končí. Chodník je dále tvořen velkými balvany a tak je stále potřeba koukat kam šlápnout.
Po 7:00 docházím na Skalnaté pleso. Výhledy dolu kazí opar, a co hůř celý Lomnický štít je přikryt mlhou. V skrytu duše doufám, že by ji třeba mohl vítr/slunce ještě rozehnat. Odtud končí legrace a začíná se pěkně z ostra stoupat po sjezdovce do Lomnického sedla. Vede zde zrušený turistický chodník. Místy je ještě viditelné zelené značka. Já mám, ale smůlu, protože většina chodníku je přikryta sněhem a tak nějak po hraně zlomu kde je nejmíň sněhu stoupám vzhůru.
V polovině výstupu se nořím do mlhy. Naštěstí to není uplné mlíko a viditelnost je z cca 20m což je pro orientaci ještě dostačující. Začíná slabě sněžit/padat kroupy což společně s plusovou teplotou tvoří další a další mlhu. Na nějaké rozhledy můžu dnes tak akorát zapomenout. Na horní stanici sedačkové lanovky pod Lomnickým sedlem na chvíli prozáří mlhu slunce, ale je na ni slabé. Ač čekám s foťákem ve střehu, jestli se neobjeví alespoň na chvíli vrcholek.
Z Lomnického sedla se začíná opět prudce stoupat vzhůru. Mám sice GPS, ale té mlha také moc nesvědčí a tak se raději spoléhám na z části zaváté stopy. Problém je, že nevím kterých se držet. Jedny se tlačí po hřebenu a druhé se často odpojují a traverzují po jižní stěně. Dávám přednost hřebenu a držím se na něm. Místy se podcházejí skalnaté výčnělky, případně se po řetězech překonávají.
Stopy jsou často zcela zafoukané a tak musím odhadovat správný směr. Nejtěžším úsekem se zdá být přechod několika prudkých žlabu. Je zde spousta sněhu a obavy z uvolnění laviny a sešupu dolu jsou na místě. Podle občasného řetězu jsou tyto úseky jištěny. Jen jsou momentálně pod sněhem a tak se musím spoléhat jen na mačky a cepín.
Začíná hodně hustě sněžit a viditelnost se ještě o to více zhoršuje. Zrovna jsem v prudkém žlabu a netuším kam dále. Dle GPS jsou necelých 100 výškových metru po vrcholem, který je přímo nade mnou. Nahoru nevidím a váhám, jestli se neotočit a raději se nevrátit. Nerad bych se v těchto  podmínkách zasekal někam do skal. Dle fotek z průvodce má být Emericyho nárek skoro kolmá jištěná stěna. Tak to musím být špatně… Už se chystám otočit, když tu z hora uslyším hlasy !!!
Prudkým žlabem vystupuji vzhůru a přemýšlím, že dolu to bude asi trochu nebezpečné… Konečně zahlídnu ocelové zábradlí vyhlídky. Před sebou spatřuji z časti zafoukané řetězy. Po nich už je to brnkačka a během chvilky vystupuji na vyhlídkové ochozy. Kupodivu jsou zde „blázni“ co vyhodili v tomhle počasí ranec za lanovku aby se mohli podívat mlhu.   
Vidět nejde vůbec nic. Stále hustě sněží a protože je už skoro 12:00 tak se to nejspíš nezlepší, spíš naopak. Dělám pár fotek a raději se dávám na cestu zpět. Sestupový plán je takový, že pokud to půjde, sestoupím přes Emericyho nárek raději na laně. Nastává má slaňovací premiéra :-) Šmodrchám lano, které se cele zamotala, ač bylo správně smotáno. Provlíkám lano (30m) skobou a za pohledu publika co stojí na vyhlídce se dávám na sestup. Jde to dobře a k další skobě mi chybělo jen pár metru :-) Odtud je to už horší. Těch „15m“ je dost málo a hledat skobu/řetěz v závěji se mi nechce a tak další sestup je už pěkně po zpátku rozkročmo. Hodil by se druhý cepín a tak jej musí nahradit ruka :-) Dole mě čeká ještě nepříjemný přechod přes žlab. Z toho mám mnohem větší strach než z předešlého sestupu. Lano zde není kde navázat a tak se to musí zvládnout bez něj.
Docházím k dalšímu žlabu. Zde je na začátku skoba ze zavátého řetězu. Navazuji lano a alespoň pro pocit bezpečí přecházím i přes tento žlab. Odtud je jištěna kolmá stěna (10m) řetězem. Když mám v ruce to lano zkouším tento úsek regulérně slanit. Mám docela strach, že mě kýbl neudrží. Dále už lano není potřeba a kromě jednoho zabloudění (stopy zavál sníh) jsem za chvíli v Lomnickém sedle.
Sestup po sjezdovce není nic moc. Často se nečekaně probořím až nad kolena. Dole na Skalnatém plesu mě o moc lepší počasí nečeká. Ještě hůře sněžení nahrazují smíšené srážky a cestou po Tatranské magistrále už jen regulérně lije a lije. Kupodivu moje stařičká díravá bunda tomu odolá a i boty se osvědčují a jsem relativně v suchu. Dole se proto vydávám po modré okolo Velkého Studeného potoka nafotit si vodopády, které jsou pěkně rozbouřené z deště a tajícího se sněhu.  

Žádné komentáře:

Okomentovat