 | |
| Pohled na Lomničák ze Skalnatého plesa |
 |
| Vrchol Lomnický štít 2625 m.n.m |
FOTOGALERIE
Spím a i vycházím ze Starého Smokovce. Odtud se před 6:00 vydávám na lehkou procházka na Hrebienok. Počasí je pošmourné, ale občas vykukuje i slunce. Po červené docházím k Rainerově chatě. Odtud příjemná procházka končí. Chodník je dále tvořen velkými balvany a tak je stále potřeba koukat kam šlápnout.
Po 7:00 docházím na Skalnaté pleso. Výhledy dolu kazí opar, a co hůř celý Lomnický štít je přikryt mlhou. V skrytu duše doufám, že by ji třeba mohl vítr/slunce ještě rozehnat. Odtud končí legrace a začíná se pěkně z ostra stoupat po sjezdovce do Lomnického sedla. Vede zde zrušený turistický chodník. Místy je ještě viditelné zelené značka. Já mám, ale smůlu, protože většina chodníku je přikryta sněhem a tak nějak po hraně zlomu kde je nejmíň sněhu stoupám vzhůru.
V polovině výstupu se nořím do mlhy. Naštěstí to není uplné mlíko a viditelnost je z cca 20m což je pro orientaci ještě dostačující. Začíná slabě sněžit/padat kroupy což společně s plusovou teplotou tvoří další a další mlhu. Na nějaké rozhledy můžu dnes tak akorát zapomenout. Na horní stanici sedačkové lanovky pod Lomnickým sedlem na chvíli prozáří mlhu slunce, ale je na ni slabé. Ač čekám s foťákem ve střehu, jestli se neobjeví alespoň na chvíli vrcholek.
Z Lomnického sedla se začíná opět prudce stoupat vzhůru. Mám sice GPS, ale té mlha také moc nesvědčí a tak se raději spoléhám na z části zaváté stopy. Problém je, že nevím kterých se držet. Jedny se tlačí po hřebenu a druhé se často odpojují a traverzují po jižní stěně. Dávám přednost hřebenu a držím se na něm. Místy se podcházejí skalnaté výčnělky, případně se po řetězech překonávají.
Stopy jsou často zcela zafoukané a tak musím odhadovat správný směr. Nejtěžším úsekem se zdá být přechod několika prudkých žlabu. Je zde spousta sněhu a obavy z uvolnění laviny a sešupu dolu jsou na místě. Podle občasného řetězu jsou tyto úseky jištěny. Jen jsou momentálně pod sněhem a tak se musím spoléhat jen na mačky a cepín.
Začíná hodně hustě sněžit a viditelnost se ještě o to více zhoršuje. Zrovna jsem v prudkém žlabu a netuším kam dále. Dle GPS jsou necelých 100 výškových metru po vrcholem, který je přímo nade mnou. Nahoru nevidím a váhám, jestli se neotočit a raději se nevrátit. Nerad bych se v těchto podmínkách zasekal někam do skal. Dle fotek z průvodce má být Emericyho nárek skoro kolmá jištěná stěna. Tak to musím být špatně… Už se chystám otočit, když tu z hora uslyším hlasy !!!
Prudkým žlabem vystupuji vzhůru a přemýšlím, že dolu to bude asi trochu nebezpečné… Konečně zahlídnu ocelové zábradlí vyhlídky. Před sebou spatřuji z časti zafoukané řetězy. Po nich už je to brnkačka a během chvilky vystupuji na vyhlídkové ochozy. Kupodivu jsou zde „blázni“ co vyhodili v tomhle počasí ranec za lanovku aby se mohli podívat mlhu.
Vidět nejde vůbec nic. Stále hustě sněží a protože je už skoro 12:00 tak se to nejspíš nezlepší, spíš naopak. Dělám pár fotek a raději se dávám na cestu zpět. Sestupový plán je takový, že pokud to půjde, sestoupím přes Emericyho nárek raději na laně. Nastává má slaňovací premiéra :-) Šmodrchám lano, které se cele zamotala, ač bylo správně smotáno. Provlíkám lano (30m) skobou a za pohledu publika co stojí na vyhlídce se dávám na sestup. Jde to dobře a k další skobě mi chybělo jen pár metru :-) Odtud je to už horší. Těch „15m“ je dost málo a hledat skobu/řetěz v závěji se mi nechce a tak další sestup je už pěkně po zpátku rozkročmo. Hodil by se druhý cepín a tak jej musí nahradit ruka :-) Dole mě čeká ještě nepříjemný přechod přes žlab. Z toho mám mnohem větší strach než z předešlého sestupu. Lano zde není kde navázat a tak se to musí zvládnout bez něj.
Docházím k dalšímu žlabu. Zde je na začátku skoba ze zavátého řetězu. Navazuji lano a alespoň pro pocit bezpečí přecházím i přes tento žlab. Odtud je jištěna kolmá stěna (10m) řetězem. Když mám v ruce to lano zkouším tento úsek regulérně slanit. Mám docela strach, že mě kýbl neudrží. Dále už lano není potřeba a kromě jednoho zabloudění (stopy zavál sníh) jsem za chvíli v Lomnickém sedle.
Sestup po sjezdovce není nic moc. Často se nečekaně probořím až nad kolena. Dole na Skalnatém plesu mě o moc lepší počasí nečeká. Ještě hůře sněžení nahrazují smíšené srážky a cestou po Tatranské magistrále už jen regulérně lije a lije. Kupodivu moje stařičká díravá bunda tomu odolá a i boty se osvědčují a jsem relativně v suchu. Dole se proto vydávám po modré okolo Velkého Studeného potoka nafotit si vodopády, které jsou pěkně rozbouřené z deště a tajícího se sněhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat