Celý týden jen koukám na předpovědi počasí a webkamery z hor a stále jen vidím oblačno a na hrách je vše zahaleno mlhou. Změna nastává až v sobotu ráno, kdy ač má být zamračeno tak mlha se rozestoupí. Je jasné, že dál než na Malou Fatru to dnes nemohu stihnout. Chvíli hledám, kde jsem ještě nebyl, když mi padne do oka Šútovský vodopád. Jeho výhodou bude, že i když bude hnusně určitě něco uvidím.(pokračování)
 | ||
| Šútovský vodopád |
 |
| Velký Kriváň |
FOTOGALERIE
Cesta má překvapivě jen 150km. Na to, že se musí objet celá Malá Fatra jeto jen o 20 km více než na Vrátnou. U vodní nádrže Krpelany se nachází malinká vesnice Rieka, kde po 12 hodině parkuji. Odtud je to po modré značce k vodopádu jen kousek po skoro rovince. Jak zjišťuji, dá se parkovat ještě o cca 500m výš za obcí Rieka na placeném parkovišti za 1 euro.
Po turistickou chatu Vodpád vede asfaltka a dále se už pokračuje po kamenité cestě kopírující Šutovský potok. Po necelé hodině stojím na rozcestníku u Šutovského vodopádu. Zde je už slyšet hučení padající vody. Moc jsem si od toho nesliboval. Tak mě tento 30m vysoký vodopád víc než překvapuje. Je lehce přístupný a tak není problém stoupnout si i přímo pod něj a sledovat tu masu vody valící se na vás.
Dále už to není žádná pohodová vycházka a začíná se pěkně z ostra stoupat vzhůru. Vystupuji na vrchol vodopádu, ale ten nenaskýtá žádný extra pohled. Zanedlouho vidím v dálce před sebou hlavní hřeben. Je to na něj ještě pěkný kus vzhůru a tak nikam nespěchám. Pote co opouštím les, stoupaní zvolňuje. Dál se pokračuje jen po loukách, kde narážím na zbytky hodně mokrého sněhu. Místy je skoro ještě po kolena tak to můj postup lehce zpomalí. Obloha je šedivá a slunce ne a ne vylézt. Přesto viditelnost je slušná a v dáli se ční vrchol Stohu.
Míjím Mojžíšovi prameny a vystupuji vzhůru, kde se mi otvírají rozhledy na hlavní hřeben. Vidím skalnatý Chleb a přímo nade mnou se ční Hromové. Rozhodnu se tedy opustit turistický chodník a pokračovat vzhůru při na něj. Po chvíli už stojím na vrcholu, kde vede červená hřebenovka. Tam mě čeká odměna i v podobě slunce, která mí zpříjemňuje chůzí.
Je zde ještě místy opravdu dost navátého sněhu. Stačí se, ale držet už prošlápnutého chodníku. Zanedlouho stojím na Chlebu. Pár fotek a pokračuji dále do Snilovského sedla. Chvíli uvažuji o výstupu na Velký Kriváň, ale časově by to bylo asi už na hraně. Přeci jen už je 16 hodin a tak raději sestupuji k chatě Pod Chlebem.
Odtud se pokračuje dolu po sjezdovce. Což není moc příjemné ještě v kombinaci s mokrým sněhem a blátem. Cesta není moc záživná a tak s povděkem beru možnost zkratky a na Zajcovu docházím přímo okolo potoka, než abych dělal smyčku až k Snilovskému potoku. Dále už je to po lesní cestě až do vesnice Šutovo. Poté ještě 2km po asflatě a jsem u auta. Právě v čas slunce mizí za horizontem.
Žádné komentáře:
Okomentovat