2011.10.02 Vysoké Tatry - Pyšný, Lomnicky štít

Konečně jsem se urval z práce. Sice jen na 1 den, ale lepší než nic. Právě probíhající babí léto přímo vyzývá k tomu zkusit vylézt nějaký náročnější kopec. Už několik týdny myslím jen na Pyšný štít (2621m). Muže za to Pepa, který mi tento nápad vnuknul. Sám sice došel jen na Malý, ale nemělo by jít o až tak těžký výstup.(pokračování)

Ladový štít a Baranie rohy

Čierný, Kolový a Jahňací štít. V dáli potom Belianské Tatry

FOTOGALERIE

Začínám jako vždy z mého nocoviště ve Starém Smokovci. Odtud s čelovkou za tmy vyrážím směr Hrebienok. Tak nějak doufám, že bych cestou mohl narazit na Pepu, který mi psal v emailu, že by se tu měl také vykytovat a uvažujíc i o stejném cíli.  Zanedlouho už míjím Zamkovského chatu a stoupám vzhůru Malou studenou dolinou. Tu prosvěcují první paprsky slunce. Po chladné noci strávené v autě přijdou jen vhod.

Na Teryho chatě to už žije probouzejícími turisty. Osamocen mířím ke žlabu spadajícím z Malé Laštovičie štrbiny. Hledám nějaké mužíky a po chvíli se mi i poštěstí. Značení není ale nic moc. Lávka, přes kterou se vyhnu počátečnímu strmému úseku se zdá být zřetelně. Snažím se směřovat k ní. Musím jen překonat sutinové pole. V něm nalézám náznaky serpentinového chodníčku. Ten mě dovede až na travnato-kamenitou lávku.

Po ní už směřuji až do žlabu. Ten je opravdu dost strmý. Vracím se pár metru zpět a lezu po jeho pravé straně vzhůru. Zanedlouho nalézám mužíka. Zde už není žlab tak strmý a na jeho dně je další mužík. Žlab se začíná větvit FOTO. V průvodci se píše: držte se vpravo. Přesto po pěti minutách studování nákresu vyrážím do levé větve. Důvod je, že ta pravá je jednak prudší a hlavně vypadá hodně nevýrazně. Tak i z důvodu případného návratu jdu nejdřív na průzkum levé větve.

Počáteční prudký úsek zanedlouho mizí a žlab se mnohem více otvírá. Stává se z něj turistický choďák. Stále váhám o správnosti cesty, ale pochyby vyvrací mužík a zanedlouho další!!! Poté následuje opět větvení žlabu. Před sebou vidím už hřeben. Žlab se rozdvojuje pod jedním vrcholkem (pravděpodobně Supia veža 2540m) Pokračuji tedy pravou větví. Vylézám ní až nahoru do Štrb. pod Strapatou stéle nic netušíc.

Zde ale už nastávají orientační problémy s dalším pokračováním. Začínám tušit, že je něco špatně. Sestupuji po mini římse několik desítek metru níž ze strany Velké Zmrzlé doliny. Strapatá veža (2565m) vypadá poměrně exponovaně. Po několik snahách ji obejít to vzdávám. Dala by se podejít ale nejspíš slaněním několika desítek metru dolu. Rozhodnu se, že ji raději zkusím přelézt. Z východní strany nalézám mírněji působící úsek a vydávám se vzhůru. U vrcholku se začíná sklon čím dál víc stupňovat. Nějakých 10m pod vrcholem nalézám okno. Přes něj překonávám hradbu kolmých skal, co mi stali v cestě. Poměrně jednoduše tudy scházím až do Malé Laštovičie štrbiny.

Dál už je to podle průvodce snadné. Na vrcholku Malého Pyšného štítu (2591m) není žádný extra vrcholový bod. Pohled na Pyšný štít mě hodně znejistí v pokračování dál. Vypadá totiž poměrně příkře, ale hlavně se zdá že jej od Malého dělí hodně velký výškový rozdíl. Přesto pokračuji a po travnatých lávkách lehce sestupuji k Loktibradě. Zde všechny obavy padají. Na Pyšňák je to pár desítek metru a ani sklon není vůbec takový, jaký se zdál shora. Skála je hodně členitá a tvoří jí výrazné lávky. Stačí se jich jen držet a dostávám se lehce až na vrchol.

Výhled je odtud impozantní. Přijde mi i mnohem zajímavější než z protějšího „narvaného“ Lomničáku. Osamocen se zapisuji do vrcholového sešitu a pozoruji skupinku turistu s vůdcem(ci) co zde byli pravděpodobně přede mnou. Momentálně jsou v Bachledově štrbině. Hned mi to vnukne nápad pokračovat také dál… Když to zvládnou turisti, proč ne Ja? Během svačiny se snažím okoukat trasu. Zdá se jednoduchá. Drží se stále na hřebenu. Zřetelně vidím i Jordanovu štrbinu. Z ní už to znám a je také zajištěna železem.

Sestup začíná pěkně hopem dolu. A sklon dostává čím dál tím lepší grady. Jen doufám, že lezu správně. Když, ale docházím nad žlab padající stovky metru dolu. Rád využiju borhák/skobu a posledních pár metru „slaním“ –> sejdu na laně. Poté pár metru vzhůru do okna. Bez váhání do něj vlítnu. Opět hodně příkrým žlábkem pokračuji dolu, než se žlab skoro prudce zlomí dolů. Nikde žádný borhák a ani schopný výčnělek na založení slaňáku. To je znamení, že tudy ne. Tak se vracím zpět. Obcházím okno a po hladké skále sestupují dolu. Z exponovaného prudkého úseku vždy prchám na západ tj k Malé studené dolině. Ač se to z počátku jevilo jako nereálné. Daří se mi celý tento obtížný úsek sejít dolu bez lana.

Dole v Bachledově štrbině váhám jak dál. Pyšná věžička se zdá poměrně prudká a jeví se možnost ji zkusit podejít. Přesto nejdřív směřuji na hřeben. Její přechod není až tak obtížný. Následuji zubatá vežička s markantní lávkou. Zkouším na ní nalézt od strany Malé studené doliny, ale tudy to nejde. Nejjednodušší cesta opět vede přímo po hřebenu. Ten mě dovede až do Jordanovy štrbiny. Odtud je to už brnkačka. Ať už kvůli železu tak protože to zde znám z minula ZDE

Na vrcholku Lomničáku už opadl ranní nával a tak se zde poměrně snadno sestoupit až do Lomnického sedla. Plán svést se opět lanovkou se nevydaří Tak stejně jako několik horolezců přede mnou musím po svých na Skalnaté pleso. Z něj už jen nudnou magistrálou. U auta toho mám víc než dost a to mě čeká ještě noční cesta domu.

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z goat.cz  
Obrázek s body zobrazený v mapě  
DATA - grafy z výstupu  
GPX soubor