2011.09.07 Vysoké Tatry - Lomnicky štít

Mám za sebou den odpočinku. Kromě cesty do obchodu jse se jen tak celý den povaloval. Proto chci vyrazit na nějaký náročnější vrchol. Tím je např Ladový štít (2630m) Jeho výhodou pro mě bude že tuto oblast vůbec neznám. Proto za špatných podmínek budu prostě pokračovat dále po turistickém chodníku přeš Příčné sedlo. S touto pojistkou vyrážím po páté ze Starého Smokovce.(pokračování)

Teryho chata a za ní Prostredný hrot

Ladový a Pyšný štít

FOTOGALERIE

Je ještě šero, ač už je pul šesté. Dny se začínají už hodně zkracovat :-( Alespoň si na Hrebienku stihnu vyfotit vycházející slunce. Obloha je vymetána a vypadá to na krásný slunečný den. Zanedlouho už stoupám po modré turistické značce Malou studenou dolinou na Teryho chatu.

Na začátku stoupaní do Velkého svahu mě dochází další osamocený turista. Tím je Pepa, který má namířeno na Pyšný štít anebo Jordánkou na Lomničák. To mne hned zaujme, i když z obou těchto cest mám respekt. Zatím co mi radí kudy nejlépe na Ladový štít, kde mi to přijde docela orientačně jednoduché. Přemýšlím, jestli se k němu nepřidat. Mám jen strach abych u visel jeho tempo co nasadil ze začátku. Technicky bych na to snad měl mít, protože na rozdíl ode mne je úplně nalehko a nemá sebou nic.

Nahoře mí říká, že jde Jordánku. A Já se k němu přidávám. Od Teryho chaty stoupáme doprava po výrazném žebru vybíhajícím nad plesem. Zde se jde ještě hezky po trávě mezi kameny. Zanedlouho ale vcházíme do kamenitého pole a tam náznaky chodníku a mužíky ztrácíme. Pepa už to kdysi šel a tak nás zanedlouho dovede ke správnému žlabu. Ten se ostře svažuje do jeho dna. Tvoří jej ale členitá a kompaktní skála. Na jejím začátku opět nacházíme naznak chodníku a mužíka. Ty se ve žlabu vyskytuji dost sporadicky a rozhodně to ani nelze přirovnat ke skvěle značenému výstupu do Teryho kuloaru.

Začátek se vystupuje po levé straně s tím, že se při první příležitosti přestupuje na pravou stranu. Žlab se totiž několikrát větví a nebýt Pepy tak bych zde určitě bloudil. Dá se říct, že jsme se poté stále tlačili doprava. Mám výhodu, že Pepa mi zanedlouho ukazuje kde, že je ta Jordanova štrba kam směřujeme. Výstup je v některých místech poměrně prudký a je potřeba používat i ruce k přelézaní skalních útvaru. Přesto až na výjimečné místa je to pohodový „choďák“ Je určitě potřeba číst terén a hledat cestu nejmenšího odporu. Nějaký výrazný chodník a nebo mužík se vyskytuje dost vzácně. Zvláštností je, že to co se ze spodu tvářilo vždy hodně brutálně kolmě se dalo vždy nějak „lehce“ přejít. V jednom místě je dokonce i kramle.

Za sucha bych tento výstup určitě neoznačil III UIAA obtížnosti jako to mají na svých stránkách horští vůdci  .tatraguide Proto stále přemýšlím co nás za divočinu čeká při hřebenovce z Jordanovi štrby. I posledně když jsem vylezl Teryho kuloar do sedla Pod Lomnickým tak mi hřeben od Pyšného štít přišel hodně exponovaný a nepřístupný.

Obavy se nenaplňují V Jordanově štrbě po chvíli nacházíme první kramale a řetězy. Ty jsou schované ze strany Medené kotliny. Zde asi kromě jednoho úseku kde ti co nemají dlouhé ruce (např kolega Pepa) budou lehce zápasit s překonáním a dosáhnutím na další kramli. Jinak díky jištění řetězi se to vše dá lehce zvládnout, i když se jde stovky metru nad srázem dolu. Já se proto raději cvakal karabinou za řetěz. Poslednu vežu co nám stojí v cestě takto defakto  obcházíme. Sestup do Posledné štrby co se z vrchu zdál hodně divoce, tak díky členité skále je hračkou. Z ní obcházíme opět ze strany Medené doliny i Lomnickou věžičku a tápeme kam dál. Netušíc že už jsme vlastně v Sedle pod Lomnickým. Z něho vede, ač sice poměrně kolmá tak parádně zajištěná cesta po řetězech a kramlích až na vrchol. Tentokrát si tento úsek na rozdíl od posledně užívám. Přesto se raději zase cvakám karabinou za řetěz.

Nahoře docházíme právě v čas. Obloha začíná dávat tušit změnu počasí a slunce se schovává za mraky. Co je ještě horší začíná hodně foukat. Je díky tomu fantastická viditelnost. Přesto se moc nezdržuje a raději rychle sestupujeme do Lomnického sedla přes Emericyho nárek. Štěstí nám přeje a fouká ze severu, tudíž jsme celý sestup krytí. Svou silu nám vítr ukáže až na hřebenu. Raději se rychle schováme opět pod hřeben a klesáme dolu. Ač koukáme po jištěné cestě do Teryho kuloaru její začátek se nám nepodařil nalézt. Určitě není nijak schovaný, ale mi spěcháme dolů. V Lomnickém sedle navrhuji zkusit poprosit obsluhu lanovku jestli by nás nesvezla dolu na Skalnaté pleso. Přeci jen hodina nudného sestupu po kamenité sjezdovce není nic moc.

Obsluze lanovky je hned jasné o co nám jde sotva nás spatřuje. Nebo si mě pamatuje z posledně? Přeci je to jen týden co jsme také jeli skoro zadarmo dolu. Po škádlení, že když túru tak pořádnou nám řekne ať si naskočíme.  Odmítne i 2 eura na pivo, a tak tentokrát úplně zadarmo sjíždíme do Skalnaté plesa.  Odtud už je jen pomalé klesání po ne příliš hezké (povrchově) Tatranské magistrále. Okolo Zamkovského chaty přes Hrebienok až zpět k autu do Smokovce. Tam studujeme předpověď počasí, ale věstí jen déšť a tak plán na Pyšný štít padá a jede se domu. Tak snad příště.

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm  
Obrázek s body zobrazený v mapě  
DATA - grafy z výstupu  
GPX soubor