 | ||
| Lomnický štít, Hrebeň Vidiel, Kežmarský štít |
 |
| Tak blízko na vrchol a přesto to nešlo :-( |
To že se dá "turistiky" vyjít na Lomnický štít přímo ze Skalnaté doliny jsem zjistil teprve nedávno. Vlastně při posledním treku, když jsme sledovali skialpinisty co se zde proháněli. Doma následovalo googlovaní a nález tohoto videa. Když to jde sjet na lyžích tak to musí jít přeci v zimních podmínkách "lehce" vyjít. Z odkazu pěkného skialpového průvodce načerpám potřebné informace. Prohlédnu si zde také fotky. V mém případě sice výstupu. Dolu bych určitě šel klasikou do Lomnicého sedla. Až na traverz přes Cmiter to nevypadá tak hrozně. Stále doufám, že i tak fotka zkresluje a nebude to ani taková stěna.... Přeci to jezdí na lyžích :-)
Před půl šestou vyrážím z Tatranské Lomnice. Čeká mě nejhorší trasa v celých Tatrách. Výstup po sjezdovce na Skalnaté pleso. Věříc teplotám HZS a polooblačné předpovědi znamenajíc např dolézání v mlze, větru a -5°C. Táhnu sebou hodně teplého oblečení. Už po pár metrech na sjezdovce začínám tušit, že tu něco nehraje... Bunda putuje na batoh a já snad v ranních 15°C se potím při výstupu vzhůru.
Na sjezdovce je od rolby hodně uježděný technický sníh. Po Štart už je sjezdovka i z části zelená. Výstup je dlouhý, ale v těchto podmínkách poměrně snesitelný.
Nahoře na Skalnatém plesu panuji obdobné podmínky jako níž na sjezdovce. Tedy jen z rozdílem nějakých 30-50cm mokrého sněhu do kterého se bořím. Upouštím od traverzu a pokračuji dnem Skalnaté doliny. Zde není tolik sněhu/nejsou zde sněžné pasti z kleče. Stále se uklidňuji že jsem asi ještě moc nízko a na firn musím narazit co nevidět. Slunce mě pálí do zad a je neuvěřitelné teplo.
Pod Lievikovým kotlem opravdu začíná sníh trochu tvrdnout. Co mě ale vůbec netěší je množství čerstvě spadaných lavin. To není vůbec dobré znamení... Slunce se opírá do žlabu, kterým hodlám stoupat vzhůru a všude kape voda.
Konečně se probrodím k prvnímu prahu. Vypůjčené foto Ač je zde už z části odkrytá skála. Jeho zdolání mi nečiní větší problémy. Je zde strmější úsek. Přesto i v tom měkkém sněhu to jakž takž drží. V horní části je dokonce lano. Jak dlouhé netuším. Nad sněhem je jen pár metru. Stoupám vzhůru k prahu Cmitera. Nebýt mokrého sněhu tak nejspíš choďák. V těchto podmínkách mi nezbývá nic jiného než to lézt po čtyrech. Výstup zpříjemňuje mp3jka, když tu naráz slyším i přes sluchátka nějaký randál. Podívám se vzhůru na ně se valí menší lahvinka. Rychle utíkám na stranu a pozorují množství mokrého sněhu co si kolem mě jen tak líne proteče. Ač ta rychlost laviny není nijak závratná, určitě by to množství těžkého mokrého sněhu byl velký problém. Ono by stačilo málo a pár kotrmelců a skočím si dole ten první prah....
Bez sluchátek naráz slyším kam jsem to vlezl. Co chvíli to někde zapraská a z okolních příkrých skal se valí potoky sněhu. Během výstupu pod Cmiter uhýbám ještě dvěma lavinkám !!! Tohle není vůbec dobré, přesto stále odhodlám doufám, že nad Cmiterem by to už mohlo být zmrzlé. Vždyť za chvíli budu skoro ve 2400 m n. m.
O přímém zdolaní 70° Cmitera ani neuvažuji. Vypůjčené foto Navíc tudy co chvíli proudí lavinky mokrého sněhu. Pokusím se o traverz nad ním. Samotný výstup nahoru pod Hrebeň Vidiel je pořádný 55° stoupák. Pozoruji od tudy jednu větší lahvinku co se prožene místem, kde jsem chtěl udělat pauzu. V ujíždějícím sněhu se tahám za ruku a jeden cepín nahoru. Mačky totiž vůbec nedrží a společně s mokrým sněhem několikrát ujíždím o pár metru dolu. Tohle je marný boj :-( Aby toho adrenalinu nebylo málo přelézám jeden obrovský odtrh co se táhne v pěkné délce. Ten spadnout, tak mě najdou nejdřív v létě. Při jeho zdolávání raději ani nedýchám :-) Na hraně Cmitera všechny naděje končí. Traverz v těchto podmínkách je neproveditelný :-( Všecko ujíždí a ač mám lano tak ani s ním není kde se jistit. Jako bonus by mě čekal přechod pod Vidlovou štrbinou ze které to co chvíli lítalo dolů. Ta fotka tedy opravdu nezkresluje a je to tak kolmé jak to vypadá Vypůjčené foto Přitom dál do Medené štrbiny a i na vrchol se zdá, že to nemá takový sklon.
Problém je jak vůbec sestoupit dolů.... Nějakých 10m nad sebou vidím místo pro slaňák. Po několika minutách boje v čím dál prudším sklonu, ale rezignuji. Pěkně pozpátku lehce traverzujíc klesám dolu. Tato metoda má nevýhodu, že toho moc nevidím. Což má za následek že po pás zahučím do odtrhu. Naštěstí vydržel. Opatrně se z něj škrábu a pokračuji v sestupu. Mám ještě strach z dolního prahu. Pěkně opatrně pozpátku to ale jde. Pod ním mě čeká alespoň nějaká odměna. Celý Lievikový kotol sjíždím po zadku. Je to ale chabá útěch na ten hodinový boj co pak následuje při brodění se Skalnatou dolinou. Z rána stopy kupodivu trochu drželi. Teď ochutnávám úplné dno :-)
Turistická MAPA oblasti Popis trasy z climber.skialpfest.sk
Obrázek s body zobrazenými v mapě
DATA - grafy z výstupu /nadmořská výška je +/- 100m hodně orientační!!!/
GPX soubor
Žádné komentáře:
Okomentovat