Ráno se budím ještě za tmy. Spím na parkovišti ve Starém Smokovci. Nejsem rozhodnut zda vyrazit na Ladovy nebo Lomnicky štít. Nástup na oba štíty začíná stejně tak se mohu rozhodnout až cestou. Rozhodování brzy ukončí všude přítomná. Nástup na Lomničák je blíž a mám v telefonu GPX trasu výstupu tak to snad nějak probloudím i v mlze (pokračování)
 |
| Ladový a Pyšný štít |
 |
| Sestup Emeryciho nářkem |
FOTOGALERIE
Za svítání začínám stoupat na Hrebienok. Jde to pomalu. Batoh tíží plno krámu (úvazek, 60m lano a další nezbytnosti). Tam mě čeká chvíle odpočinku než se začne opět stoupat k Zamkovského chatě. Poté Malou studenou dolinou po zelené směrem k Teryho chatě. Mlha je snad čím dál hustější a začínám mít obavy jestli mám v tomhle počasí vůbec šanci najít ten nástup.
Opouštím turistický chodník a suťoviském stoupám vzhůru k Filmarskému žlabu. Zapínám GPS a snažím se držet na souřadnicích. Po chodníku nebo mužicích ani stopy. V té mlze se není ani čemu divit. Tu narážím na prvního mužíka. Zřetelný chodníček traverzujíc ostře nahoru. Stoupám vzhůru nejčastěji po trávě a tak je chodník poměrně zřetelný i v těchto podmínkách. Často narážím i na mužíky. Chodník se klikatí, míjí a obchází skály a hluboké žlaby. Místy má i dost slušný sklon.
Štěstí, že nespoléhám na GPS. Té začínají vadit vysoké skály okolo mě a začíná si hodně vymýšlet pozice. Nepomáhá ani vypnutí a zapnutí. Tudíž ji už ani nevytahuji a nechám, ať si blbne… Horší, že tráva pomalu mizí a Já se dostávám do skal. Teď už je to jen na mužicích. Ty mě dovádějí k hlubokému žlabu, který má bílou barvu. Procházím jím, ač nevidím žádné mužíky doufajíc, že je to správně. Pokračuji stále vzhůru. Žlab se začíná větvit. Nikde žádný naznak chodníku ani mužíku. Držím se tedy vlevo, a čím dál tím prudším sklonem pokračuji nahoru. Docházím do slepé větve. Po levé straně mám prudký žlab a před sebou vysokou skálu a po pravé straně vyšší strmý předěl žlabu.
K velkému překvapení se dostávám nad mlhu. Začíná se vyjasňovat a vidím všechny skály okolo sebe. Ten žlab po pravé straně vede pod nějakou velkou stěnou. To by mohla být Hokejka napadá mě. Spatřuji na jejím vrcholku několik horolezcu. Vracím se tedy zpět dolu. Na rozcestí žlabu tentokrát nacházím mužíka. Po poměrně kompaktním i když docela prudkém žlabu lezu vzhůru a držím se vpravo pod stěnu.
Jsem v Teryho kuloáru. Už nemám pochyby. Po pravé straně vysoká stěna a široky žlab táhnoucí se vzhůru. Žlab není suťovitý, ale jde o lezení po skále. Někde jsou sice prudší místa, ale jde o poměrně schůdný sklon. Díky šířce není problém hledat si lehčí místa. Mužíky zde už nepotkávám. Ono není ani kam odbočit. Teryho kuloár jsem nejspíš už míjel hned na začátku kdy jsem přes něj přecházel vlevo a obcházel jsem tak prudký a úzký usek co byl na jeho začátku.
Teď už je to jen makačka pořád do kopce. Zanedlouho docházím k dalším lezcům co se chystají na stěnu. To už vidím sedlo pod Lomnickým. Ještě několik prudších úseku po skále a jsem tam. Ty výhledy nad mraky jsou nádherné. Po levé straně se majestátně tyčí Pyšný štít a dva horolezci stojí na jeho vrcholku. Mě trochu vyděsí pohled na pravou stranu k místům, kudy mám pokračovat. Jde o skoro 200 výškových metru skoro kolmou skálu!!! Vidím nějaké řetězy, ale nemám ani zdání jestli vedou nahoru. Kousek pod řetězy směřuji chodník, který je jakoby obchází směrem k Medene kotline.
Rozhoduji se pro řetězy. Po několika metrech se raději přivazuji karabinou za smyci k řetězu. Přeci jen strmost téhle „ferraty“ je impozantní. Překonávám několik kolmých úseků. V těch co tvoří hladká skála jsou natlučený stupačky. Ač jsme přicvaklej na řetěze tak k další zarážce je to i 10m. Je to spíš falešný pocit jistoty. Moje nejistota je hlavně z toho jestli ten řetěz vede opravdu až na horu a neskončím někde ve skalách. Obavy se nevyplnili a Já vylézám na hřeben. Několik desítek metru přede mnou už vidím lidí za zábradlím. Jsem na vrcholku.
Kdo se tu dnes vypravil, ten rozhodně nemůže litovat. Dole si užívají mlhy, my nahoře máme modrou oblohu a slunce. Úplně to připomíná zimní inverzi. Jen chybí ty zasněžené vrcholky vykajíc z mraku. Po krátkém odpočinku a nafocení tohoto nádherného počasí spatřuji skupinku horolezců co se chystají na sestup stejnou cestou jako Já (přes Emericyho nářek do Lomnického sedla) Deštník koukajíc z batohu jejich průvodce je pro mě signál, že vím o koho jde. Instruktor Svetozár Lacko. Toho jsem před nějakým měsícem potkal na Jahňacím štítu, kdy mi hodně pomohl s hledáním sestupové cesty do Kopského sedla. Jak správně doufám nic nenamítá, když se k jeho skupině přidám a půjdeme dolu společně. Díky tomu zjišťuji, že jsem při předchozích dvou výstupech zbytečně brzy uhnul z jištěného Emericyho nářku a trápil se pak na hřebenu. Přitom se dalo elegantně pokračovat přímo dolu a vyhnout se tak příkrému začátku hřebene.
Chová se ke mně stejně jako k ostatním platícím členům jeho skupiny. Radí kde stoupnout, kde se chytit. Ukazuje nám nejlepší sestupovou cestu, kde nehrozí pád kamenu. Jdeme se podívat na slaňák a „ferratu“ vedoucí dolu do Teryho kuloáru. Čím víc se blížíme k Lomnickému sedlu, tím se noříme do hustější mlhy. Tam by nás čekat ještě dost nezáživný skoro hodinový sestup po sjezdovce na Skalnaté pleso. Sveto nám ale domluví jízdu dolů lanovkou. Za pouhé jedno euro jedem pěkně pohodlně dolů. Lístek jen dolu se vůbec neprodává, jen obousměrný za 8 eur.
Na skalnatém plesu se u piva rozloučíme s ostatníma. Ti pokračují lanovkou dolů do Tatranské Lomnice. Já a Sveto máme společnou cestu na Hrebienok a tak jdeme spolu. Překvapuje mě jak zdraví a případně i prohodí pár slov s kolemjdoucí turisty. Jdeme totiž po Tatranské magistrále. Tam mi to jako běžná věc rozhodně nepřijde. Navíc ještě cestou stíhá sbírat nepořádek po turistech a to včetně papírových kapesníku. Bez okolku odpovídá na mé otázky ohledně jednotlivých výstupu a radí mi kudy je to nejlepší.Od Zamkovského chaty mi ukazuje zkratku, kterou využívají nosiči. Ti zde mají přednost a tak jakmile nějakého potkáme, hned jim uhýbáme ať je neomezujeme při jejich těžké práci.
Svato protože má povolení parkuje přímo na Hrebienoku a tak mě ještě sveze dolu do Smokovce. Nejsem sám, cestou nabíráme ještě jednoho turistu, kterému nabídne také svezení. Tam se rozloučíme a popřeje mi hodně štěstí a třeba na sebe opět někde narazíme. Případně třeba i Já starý skrblík a sólista jednou využije jeho služby při výstupu na nějaký těžší Tatranský vrchol. Na rozdíl od běžných vůdců může vést až 5 lidí a tak se to i ekonomicky vyplatí si najmout právě jeho. Taková cesta na Lomničák vyjde na stejnou cenu jako lanovkou!!! S rozdílem nezapomenutelného zážitku na rozdíl od vyhozených prachu hamižným lanovkářům. Při 230 eurech to je 46 eur za osobu. Což je už akceptovatelná částka za to že se můžete podívat legálně na jakýkoliv Tatranský vrchol s někým, kdo Vás tam bezpečně dovede (provede).
Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm.com
Obrázek s body zobrazený v mapě
DATA - grafy z výstupu
GPX soubor (jedno hluché místo před Teryho kuloarem + lanovkou z Lomnického sedla na Skalnaté pleso
Žádné komentáře:
Okomentovat