2011.01.09 Vysoké Tatry - Kriváň

Po několikatýdenním čekání konečně den, kdy nemělo být oblačno. S blížícím se dnem se, ale předpověď stále zhoršuje. Nakonec má být hezky jen okolo odpoledne. Další odklad jsem už nechtěl připustit a tak volím "rychlou" akci.
Proto vyjíždím už po 1:00. Na silnicích žádný provoz a tak cesta rychle ubíhá. Tedy dokud nedojedu na Slovensko. Tam mě čeká hodně hustá mlha. Naštěstí už cestu znám skoro poslepu tak to není, až takový problém. Ještě sbalit věci, posnídat, nasadit čelovku, a může se vyrazit. Venku je úplná tma jen oblohu ozařují hvězdy, které díky absenci světelného smogu jsou neuvěřitelně jasné. Je docela příjemně teplo a po mlze ani památky, a tak si kužel světla z čelovky může razit cestu směr Kriváň.
(pokračování)

Konečně nahoře - Kriváň (2 494 m n. m.)

Překrásné inverzní počasí 

FOTOGALERIE



Překvapivě tudy někdo šel a nebyl rozhodně sám. Je zde pěkně vyválcovaný chodník. Stopy nejsou čerstvé, několik dnu to už bude. Že by novoroční výstup? Díky tomu a oblevě jdu stále bez sněžnic. Přidávám do kroku, abych si užil svítání nad hranicí lesa. Což se mi daří a pozorují východ slunce. Nejdřív se obloha zbarví vycházejícím sluncem, aby záhy osvítila Nízké Tatry. Poté co se slunce vyhoupne výš, osvítí i vrcholky Západních Tater. Já si na jeho paprsky budu muset ještě chvíli počkat, jsem totiž na západní straně schován ve stínu.

Konečně stojím pod Kriváňem a váhám kudy dál. On je to sice můj třetí pokus, ale první zahalila mlha a podruhé překazil výstup vyčerpání z brodění se sněhem. Tudíž si nejsem ani moc jistý kudy, že vede ten turistický chodník.Stopy, které jsem, až zde sledoval, jsou zaváté sněhem. Četl jsem, že se dříve se chodilo na Kriváň přímo a neobcházelo se to přes Malý Kriváň. Rozhoduji se tedy pokračovat přímo vzhůru.

Začátek vede po vykukujících kamenech a nezdá se, že zdolání vrcholu bude nějaký problém. Je teprve půl osmé a Já už se pomalu vidím na vrcholu a přemýšlím, co budu dělat se zbytkem dne.
Prašan se začíná měnit v namrzlé plochy a tak je nejvyšší čas nasadit mačky a otestovat jak, že se to v nich chodí. Je to opravdu úžasný pomocník a  připadám si jako horolezec :-) Což se také s přibývajícími metry stává realitou. Sklon je čím dále prudší a množství sněhu také.

Konečně se dostávám ze stínu na slunce. Hurá mrznoucí ruce a foťák jsou zachráněny :-) Jen sníh začíná čím dál více povolovat a je ho čím dál více. Sněžnice zavrhuji v tomto sklonu to je jedině na mačky a lano :-)))) Možnost traverzování je minimální. Po mé pravé ruce je prudce svažující se žlab, kde bych určitě zapadl až po ramena a taky jestli se to celé utrhne tak ta lavina prosviští právě tudy... Po levici je převis s několik stovek metrovou strží do Škaredého žlabu. Ač nerad musím se držet poblíž hrany převisu, protože jen tady je sníh nejvíce vymrzlý a nejméně se bořím.

Sklon je čím dál šílenější a síly rychle ubíhají. Už je to boj o každý metr a vrchol stále v nedohlednu. Sice vidím Malý Kriváň a také, že už jsem určitě výš. Jenže možnost to traverznout na hřebenovku z něj vedoucí nepřipadá v úvahu. Od ní mě dělí několik hodně hlubokých a prudkých žlabu. Přede mnou se objevují skoro kolmé ledové výčnělky, které nejdou obejít a mezi ně mi jen průrva. Pár minut váhám co teď... Sice jde tak o 4 metry, ale případný pád by byl hodně drsný. Chvíli koukám do prudkého žlabu pode Rozhoduji se to zkusit. Ještě, že jsem koukal na Man vs Wild :) Zapřu se nohami na jedné straně a záda mi na druhé a takto to pomalu vylezu až nahoru.

Nahoře je jasné, že teď už se nemohu vrátit a musím jen pokračovat vzhůru.  Už lezu tempem 1 metr a 1 minuta pauza, když tu se přede mnou objeví něco jako vrchol. Začínám se radovat, že to přeci jen dokáži. Zdolávám ještě několik ledových převisu a za domnělým vrcholem se objevuje ještě jeden a tentokrát ten pravý. Vidím špičku kříže. Následuje ještě tak půlhodinový boj a konečně stojím na vrcholu. Totálně vyčerpaný, ale dokázal jsem to v 10:00 na vrcholu. Což je hodně slušný čas v těchto podmínkách. Nahoře dost fouká a vítr žene sníh přes převis tak je to tam chvílemi jako ve vánici.

Nemohu se nabažit výhledu a nevím co dřív fotit. Ač mi mrznou ruce, dělám další a další fotky. Po patnácti minutách se dám raději na sestup do závětří. Dolu se rozhodnu pokračovat po turistickém chodníku. Jenže ten nejde vidět a tak jdu cestou necestou. Z kopce to jde o poznání lépe. Místy na zmrzlém sněhu jedu na mačkách jako na bruslích  :-)

Někde v místech Belianského potoku se rozhoduji pokračovat přímo dolu. Vypadá to tudy schůdně a dole vidím nástupní místo. Sníh je zrádný a po několika metrech kdy jdu po něm se naráz až po koleno jednou nohou zabořím zatímco druhá pokračuje dále. Přemýšlím nad sněžnicemi, ale je mi jasné, že bych musel začít hodně traverzovat a Já už se vidím dole. Tak raději zůstávám věrný mačkám a rychlému sestupu. Jen se mi potvrdilo co vypadá kousíček je ve skutečnosti pěkný kus. Sestup trval hodinu a kolena dostali co proto. "Dole" u Vyšné Priehyby je to už pohodička. Vyšlapaný klikatící chodníček mě už v pohodě dovede k autu.
Dole je také krásné počasí a než se sbalím tak okolo auta chodím jen v tričku s krátkým rukávem. Jenže stačilo dojet na dálnici a šedé peklo !!! Hustě hustá mlha vydrží až na Bumbalku, kdy s přejezdem do ČR mizí.