2010.11.14 Západní Tatry - Ostredok, Vyšná Magura, Jakubina, Hrubý vrch

Ráno si přivstanu a vyrážím ve 3:00 což je luxusní čas na jízdu autem. Všichni ještě spějí a na silnicích pusto. Do Pribyliny dojíždím ještě za tmy. Na rozcestí u skanzenu studuji značku, kde se píše o zákazu parkování mimo vyznačená parkoviště. Sice jedu dále, ale začínám mít pochybnosti jestli to raději nejít pěšky než se strachovat o auto. Kromě vyznačených a placených parkovišť v areálech hotelu je zde už jen autokemp, který v tuto raní hodinu/roční období zeje prázdnotou. Závora do areálu je sice otevřena, ale bude tomu i tak večer ? Již minule jsem si všiml, že ať už Češi nebo i místní tento zákaz dost porušují a parkují u krajnice.Svědomí dodržovat předpisy nakonec zvítězí a vracím se na rozcestí u skanzenu. Tak to bude o hodinu respektive dvě delší tůra. Lituji že jsem si sebou nevzal kolo. Na tento přesun by bylo úplně ideální a mohl bych jej nechat až na Nižné Luce po kterou vede lesní asfaltka.(pokračování)

Na úpatí Jakubiny

Na Hrubém vrchu

FOTOGALERIE



Cesta ubíhá a tak za chvíli stojím na rozcestníku na Nižné luce. Překvapivě zde není známá ruka STOP a nápis, že je zde sezonní uzávěra. Stoupání, které nasleduje je docela drastické. Chodník vede po mýtině, kde se likvidují nejspíš následky nějaké vichřice/laviny/kůrovce? Docela hrozný pohled na tu měsíční krajinu posetou vytrhanýma pařezy, které zde nechávají svému osudu.
Po nástupu do lesa stoupání neustává a hřeben stále v nedohlednu. Znám tento výstup z loňska a přesto mi přijde nekonečný. Ještě, že výstup nekomplikuje množství sněhu jako loni.
>>>Můj asi nejdrsnější výlet, ale stál za to...<<<

Les začíná řídnout a to je už jasné znamení, že se blížím na hřeben. Opravdu, objevuje se kleč a otvírají se krasné výhledy. Do Jamnické doliny nad kterou se ční Baranec tak i na opačnou stranu do Račkové doliny kde na mě vykukuje Nižná Bystra. Překonávám první skalnaté úseky a zdolávám vrchol Nižné Magury (1920)
Odtud je to obtížnější hřebenovka, ať už co se týče terénu, tak hlavně převýšení. Mezi jednotlivými vrcholy jsou totiž velké výškové rozdíly. To co se zdálo z dáli jako jeden rovinatý hřeben je ve skutečnosti náročný profil, kdy není moc kde odpočívat.
Je ale stále na co koukat. Přibývá sněhu a místy, která jsou schovány před sluncem jsou nafoukané i slušné zavěje. Přes Ostredok (2050) poprvé překonávám hranici 2000 m. n.m Teď už mám před sebou výstup na Vyšnou Maguru (2095) Dávám si sváču a okukuji přitom celé Roháče, které mám odtud přímo jako na dlani.Na druhé straní ční nejvyšší vrchol Z.Tater Bystrá a za ní už vykukují i V.Tatry. Hlavně Kriváň je k nepřehlédnutí.
Na Maguře jsem také loni skončil svou tůru, ale tentokrát mě netlačí čas. Vydávám se tedy  i na druhý nejvyšší vrchol Z.Tater a to Jakubinu (2194) Námaha za to stála, i když nahoře začalo dost foukat.Rychle oblékám bundu a vyrážím dobýt dnešní poslední vrchol a to Hrubý vrch (2137) Pozoruji pode mnou sedlo pod Hrubým vrchem přes které se začínají převalovat mraky vodní páry. Během odpoledne se zde vytvořil silný opar a celá Jamnická dolina se v něm noří.
Dolů vede nekonečný serpentinový chodníček v kamenité suti. Ze začátku si pochvaluji, že tudy nejdu, nahoru abych s přibývajícími naklesanými metry své rozhodnutí změnil. Nahoru je to opravdu jednoduší. Hlavně mé kolena jsou toho názoru. Vede zde hranice s Polskem, a protože v Polsku se nehraji na uzávěry jde zde také mnohem rušněji.
Nasleduje sestup na Zahradky. To je opravdová prasárna na kolena a i dost nebezpečná. Jde se přímo kolmo dolu kamenitým korytem potoka. Tento sestup je opravdu nekonečný a dal mi zabrat ze všeho nejvíce. Naštěstí dole značka uhne do lesa a nasleduje traverz lesem, který není až tak divoký a dovede mě na Zahrady. Odtud už pokračuje poměrně mírně klesající pěšina Jamnickou dolinou. Cestou potkávám kromě nouzové chaty i vodopády, které padají s Otrhanců