2009.12.13 Západní Tatry - Nižná Magura, Ostredok, Vyšná Magura

Cestou po sněhu ani památky až od Račkovy doliny se začíná objevovat první poprašek. Vede tudy pohodová lesní asfaltka okolo potku. Stoupat, a to dost brutálně se začíná až od Nižná Luka. Pěkný lesní chodník se klikatí vzhůru a zdá se být nekonečný. Jak začíná les řídnout, začíná přibývat sněhu. Za chvíli už se brodím i závějemi až po kolena. Nořím se do stále větší mlhy a k tomu začíná sněžit :-( Příjemná lesní pěšinka přechází v kamenité pole. Ztrácím značení a jen tak bloudím a hledám kudy vylézt nahoru. Občas mám na mále to když se někam probořím. On ten prašan ty balvany pěkně přikryl a každé šlápnutí muže být i poslední :-) Začínám uvažovat o tom, že se na to vykašlu a půjdu zpět. V takovémhle počasí to přece nemá cenu.(pokračování)

Baníkov, Hrubá kopa, Tři kopy, Plačlivé, Ostrý Roháč, Volovec

Nad mraky

Co dodat...

FOTOGALERIE



Nakonec se přemohu a alespoň na tu siluetu Nižné Magury (1920 m.n.m) co se rýsuje přede mnou musím vylézt. Nahoře mě čeká překvapení. Slunce se začíná drát přes mlhu. Kouknu vpravo a tam kde před chvíli byla jen šedá mlha na mě koukají vrcholky kopců! Než stihnu vytáhnout foťák je vše zase přikryto :-( Že by se počasí umoudřilo? Rozhodnu se pokračovat dále. Při výstupu na Ostredok (2049 m.n.m) se naráz vynořím z mlhy která zůstává pode mnou. Hurááááá inverze.
Modrá obloha, sluníčko, skoro bezvětří. Jen tak stojím na vrcholu a koukám na tu krásu. Únava je pryč a už se rodí jen velké plány, kam bych mohlo všude dojít. Ty výhledy jsou naprosto fantastické nevím co dřív fotit… Občas je to jako na poušti nafoukané sněžné duny. Nic netrvá věčně a slunce začíná padat k obzoru. Plány o tom kam až dojdu, začínají dostávat vážné trhliny. To co s dálky vypadalo jako dva nevinné kopečky co sfouknu za půl hoďky (Jakubina /2194/ a Hrubý vrch /2157/) jsou ve skutečnosti dva brutální stoupáky oddělené hlubokýma sedlama. Váhám co dál. Předpokládám, že to min na 2 hoďky a pak by následoval brutální sestup dolu a to by ve tmě mohl být problém. Vracet se stejnou cestou také nepřipadá v úvahu to bych určitě za světla nestihl a bylo to dost náročné i ve dne. Musím se dostat dolu do Jamnické doliny, kterou by návrat i po tmě neměl být problém.
Koukám dolu a mlha se začíná trhat a Já vidím až dolů. Odtud je to opravdu kousíček. Zrovna se nacházím v místě kde to nevypadá moc strmě. Je rozhodnutu půjdu přímo dolu, tedy nějak to ztraverzuji :-) Prvních 100m se zdá v pohodě s takovou jsem dole co by dub. Jenže tohle nejsou nějaké krtince jako např Beskydy ale už opravdové hory. Je to čím dal strmější, několikrát letím po namrzlém sněhu nekontrolovaně dolu. Pode mnou se objevují skály !!!! Na traverz můžu zapomenout protože se dostávám do soutěsky skal. Jediná cesta je přímo dolů. Ten sklon je naprosto vražedný. Snažím se klouzat se po prdeli dolů po namrzlém sněhu a přitom se vyhýbat vyčnívajícím kamenům. Hlavní problém je ať se moc nerozjedu… Zasekávám paty do sněhu a tím se snažím brzdit… Občas si tímhle stylem tvořím stupačky a obcházím vyčnívající kusy skal. Slunce mizí obzor a já po pul hodně nejsem ani v pulce !!!! Musím to za každou cenu stihnout za světla. Začínám více riskovat a nekontrolované sjezdy jsou čím dal delší… Ledová vrstva začíná mizet a dostávám se do prašanu. Teď už je to hukot valím se v mase sněhu dolu. Snažím se brzdit abych se nedostal do centra té mé laviny a nezasypalo mě to. Je to docela legrace jet v lavině dolů. Doufám, že se neutrhne něco nade mnou, protože se nacházím v lavinové oblasti. Po asi hodině jsem dole (tedy to jsem si jen myslel) Od toho jak jsem se plácal sněhem mám úplně promrzlé rukavice a vůbec necítím ruce !!! Mám naštěstí ještě náhradní rukavice. Jenže ty si ani nemůžu nasadit. Ruce krutě bolí jak jsou promrzlé a nemám v nich vůbec cit.
Co přichází dále je snad ještě horší než ten sešup shora. Údolí je ještě pořádný kus pode mnou už sice ne tak strmě dolu ale pokryté klečem !!! Takovýma cca 1-2m vysokýma jehličnanama co rostou strašně hustě vedle sebe a jsou různě přelámané sněhem přes sebe. Taková dokonalá hradba :-(  Jsem docela zoufalý. Brodím se tím porostem. Propadám se, zakopávám, padám a údolí stále v nedohlednu. Vzpomínám na ceduli co byla dole – Medvědí teritorium. Přesně příhodné místečko pro nějakého huňáče spícího pod tímto porostem. Ha tady je jakási vylámaná cestička…. Od čeho jsou ty velké stopy ? Heh on tu fakt asi šel nějaký huňáč !!!Dlouho to nebude ty ťápoty jsou pěkně zřetelný ! No co však jsou plaší tak si tak hulákám a nadávám a bych ho vyplašil a jdu přímo jeho stezkou :-)
Po asi hodinovém boji docházím k potoku. Křičím radostí a vytahuji čelovku protože je už úplná tma. Nacházím turistickou značku a chodník! Jsem zachráněn :-) Teď už je to pohodička, i když musím projít celýma Tatrama (od polské hranice až úplně na jih) Čelovka je fakt parádní a svítí jak ďas. Nacházím nouzovou chatu na přespání. Tak přeci jsou i na Slovensku a ne jen V Rakousku v Alpách. Je docela luxus. Kamna nachystané dřevo, postele, dokonce tam někdo nechal i spacáky ! Ale co k autu je to už jen 2:45 hod :-) Po hodině docházím na lesní cestu a odtud je to už pohodička. Tedy začíná se krutě ochlazovat. Ono taková dolina a u potoka….. K autu docházím kolem 21:00 a kromě 5 minutového problému jak vytáhnout klíče s kapsy a odemknout už to bylo jen OK. Heh mi trošku promrzli ruce, nj nějak na to moc trpím…
V autě topím, že se skoro taví plasty. Po cestě na mě dosedá docela drsně únava a mlátím skoro hlavou o volant abych neusnul :-) Probere mě zpráva, že ve Fatře napadl medvěd člověka. Kousl ho do prdele a ten dotyčný měl štěstí, že měl sebou psa, který ho zahnal. Bavili se tam o tom, že ještě medvědi nezalehli a že měl smůlu že ho vyrušil když ten medvěd odpočíval někde pod klečem !!! He to snad není možný :-))))))))))))))