2010.11.09 Skřítek, Pecny, Vysoká hole, Praděd

Nečekaně volný den a ač předpověď nehlásí kdovíjaké počasí tak letos to už asi lepší nebude. Po posledním fiasku v z dobýváním Pradědu jsem se rozhodl, že jej tentokrát pokořím ať to stojí co to stojí... Tedy nechtělo se mi zase projíždět celými Jeseníky na letňákách a pokoušet štěstí, že mě vyhmátnou cajti a tak z Rýmařova uháním přímo na Skřítka. Cestou nahoru mě vítá hustá mlha mokro, ale ani toto mě nemůže odradit. Jsem rozhodnut, alespoň něco pokořit. Na parkovišti u motorestu jsem skoro sám. Jak nečekané. Rychle se oblékám a vyrážím po zelené značce, která mě má dovézt až na hřebenovku. (pokračování)

Petrovy kameny a vykukující Praděd

Pod Pradědem. Než se natrvalo zatáhlo.

FOTOGALERIE


S každým metrem vzhůru je mlha čím déle hustší a Ztracené skály jdou stěží vidět a tak se moc nezdržují a těším se na ten krásný rozhled co mě čeká nahoře. Už jsem smířen, že to bude dnes opět "lov mlhy" No co alespoň si vyfotím tabulku Praděd. Naštěstí počasí dostalo rozum na od Pecného začalo slunce svádět boj s mlhou a občas se mu jí i povedlo odkrýt.
Na Jelení studánce už slunce vítězí a mlha se stahuje do ústraní. Začínám litovat, že jsem si nevzal sluneční brýle a i opalovací krém by možná přišel vhod. No na triko to určitě není přeci jen pořád dost nepříjemně fouká což nesvědčí nic dobrého, ale modrá obloha tvrdí opak.
Loudám se po hřebenu a užívám si kontrastu namrzlých stromu a zeleného borůvčí. Poprvé zahlídnu i vysílač Pradědu a vypadá že je snad kousek za dalším kopcem.
Hřebenovka je opravdu hodně nenáročná a nedá se vůbec srovnávat s těma co jsem šel v Tatrách. Tady je se jde skoro po naprosté rovince. široký chodník a úplnou pohodu kazí asi jen blato a kaluže z tajícího sněhu. Tedy spíš poprašku který se vyskytoval na severních stranách.
Konečně známé místo - Petrovi kameny. Okolo těch jsem kdysi jel i na kole (v zákazu) Nikdo nikde a tak zákaz, nezákaz vydávám se k nim abych si je prohlídnul z blízka. Za to jsem odměněn ženoucí se mlhou a než se naději je vše opět přikryto v husté mlze. Na Ovčárnu scházím stále v husté mlze abych na Praděd vyrazil už spíše z povinnosti.
Slunce zahájí ještě poslední útok a mlhu poráží a tak se pod vrcholem kochám výhledy. Jenže to bylo dnes už naposled, pak se opět vše přikryje :-( Nahoře je i pěkná zima a tak hned uháním dovnitř se ohřát. Zjišťuji nepříjemnou věc a to, že je už 15:00. Vzhledem k tomu, že slunce zapadá už okolo 16 a já parkuji až na Skřítku je noční tura téměř jistotou. Ještě, že ač jsem vyrazil hodně nalehko čelovku mám. Moc se tedy nezdržují a vyrážím do boje o to dojít za světla co nejdále.
Za světla ? Spíš za tedy za šedého pekla. Ze zapadajícím sluncem je to čím dále horší. Výstup na Petrovi kameny mi dává co proto, ale uklidňuji se, že je to poslední dnešní kopec. Pak už nasleduje hřebenovka, která spíše klesat.
Jít v takové mlze a je příšerná makačka a to hlavně psychicky. Nedá se orientovat na bod předemnou a tak jen jdu stále v před a přijde mi že jsem na místě. Můj odhad je, že bych alespoň na Jelení studánku mohl dojít za "světla"
Tam si dám krátký oddych v nouzové chatě a dále pokračuji již s čelovkou. No Name čínský výrobek, ale ze svítivosti za kterou by se nemuseli stydět ani čelovky za 10x větší cenu. Jenže ani tento výkon neprosvítí mlhu, ale spíše naopak je na škodu. Chtělo by to spíše mlhovku :-)
Konečně oceňuji ty zimní orientační tyče co jsou snad každé 3 metry. Díky ním se mi daří držet směr. Postupně začíná sněžo-pršet. To mi ještě chybělo. Začínám mít strach o čelovku. Moc vodotěsně se netváří a teď už v úplné tmě a husté mlze by byla chůze bez ní nemyslitelná. Hlavně v technickém úseku okolo Ztracené skály. Přemýšlím co budu dělat jestliže zhasne. Oproti tůrám v Tatrách nemám sebou ani náhradní baterky a ani další světlo. Jaké číslo má v Česku vůbec horská služba ? Je její zásah alespoň zdarma ?
Konečně přicházím do technického úseku. Tempo radikálně klesá a rozmýšlím pečlivě každý další krok. V té mlze a tmě při viditelnosti na pár metu to ani jinak nejde. Těším se do lesa kde budu konečně v zavětří a doufám že by tam nemusela být ani tak hustá mlha.
Zavětří mě tam sice čeká, ale také i problém s orientaci. Zde se už nemohu spolehnout na tyče, ale musím hledat značky na stromech. Což je občas napínavé, když chvíli žádnou nemohu najít. Sejít v těchto podmínkách z cesty by nebyla asi žádná sranda.
Z ničeho nic se mlha rozestoupí a já konečně vidím. Tedy tam kam dosvítí čelovka. Jsem v hustém černém lese jehož tmu prořezává jen svit čelovky. Poslouchám jak les okolo mě žije. Ještě, že nejsem na Slovensku, takže setkání s méďou nehrozí. Jak tak jdu sám tím černým lesem za svitu čelovky úplně se mi vybavuje film Blair Witch. Že bych natočil pokračování ? :-)
Konečně civilizace nadohled. V dáli vidím světla projíždějících aut z cesty přes Skřítek. Přemýšlím jestli v tom motorestu před kterým parkuji nejsou tak starostliví jako na Slovensku kde nás kdysi chtěli nechat hledat horskou službou, když jsem se vraceli k autu také tak pozdě. Okolo 19:00 hodiny konečně docházím k autu.