 |
| Rozhled z vrcholu východním směrem do Mengusovské doliny |
 |
| Zledovatělý žlab a jeho sklon. Cestou dolů raději pozpátku a mít tak ještě druhý cepín... |
Popis ohledně výstupu jsem našel jen textový z ANDRÁŠI Július - Vysoké Tatry, 1981. Ten je velmi stručný a tak pořádně nevím co mě čeká. Balím proto komplet vše včetně lana a i sněžnic.
Jak se ukáže sněžnice jsou momentálně zbytečné. Ne, že by už nebylo dost sněhu. Jen sníh dost sedl a na povrchu se vytvořila silná zledovatělá krusta.
Hned první komplikace mě čekají u vodopádu Skok. Zkušeně jej beru po trase turistického chodníku. Nad jeho hranou mají přeci skialpinisté vyšlapanou lávku co mě nad ním provede. Omyl !!! Lávka nikde a já stojím v kolmém svahu s mačkami v batohu. Cepínem si vysekám rampu, kde si je obouván a řeším jak nahoru. Tohle už není na turistické vybavení, ale na pořádné lezecké zbraně. Tak je to zde kolmé a zledovatělé. Mojí jedinou šancí jsou nejspíš pozůstatky z té lávky. Jenže z toho místa nemám rozhodně dobrý pocit. Horní hrana svahu je dobrý metr vyvýšena a jen čeká, kdy se sveze dolu. Rychle přes ni přebíhám nahoru.
Tam mě čeká další překvapení. Silný vítr, který mi v nárazech nedovoluje ani chůzi. Jediné štěstí, že alespoň není tak extrémně ledový. Nadějí je dostat se z hodně otevřené Mlynické doliny a doufat, že vyjde předpověď a vítr se uklidní.
Při výstupu k Vyšným Koziem plesům pozoruji jak si vítr pohrává se sněhem. Je mi jasné, že ani nahoře mě nečeká vytoužené bezvětří. Přesto už silné poryvy utichají a vítr už nemá tolik sil jako dole. Hlavním problémem je určit, která že je to vůbec ta Hlinská veža. Už posledně jsme nad tím přemýšleli jestli ta vpravo od žlabu. Ta byla předtím s lyžována (teď už vím že je to Velká Capia veža) Stoupám vzhůru žlabem a ani nevím proč vybírám si pravou stranu. Naštěstí mé snažení zarazí zvedající se sklon a pohled na GPS. Jsem špatně. Napadá mě, že tedy přelezu na hranu a nakouknu do Baštového sedla. Tam kromě kolmé propastí na mě vybafne i silný vítr. Konečně zde spatřuji celý hřeben táhnoucí se až na vrchol Hlinské veže.
Moc potěšující pohled to není. Vypadá hodně skalnatě, kolmě a navíc s všudypřítomným ledem a nárazy větru si výstupem až na vrchol moc jistý nejsem.
Následuji poměrně obtížný sestup zpět, až do míst kde se žlab rozdvojoval.Tentokrát přímo vzhůru do Baštového sedla. Tedy úplně do sedla nedolézám, protože je v něm velká převěj a kolmý sraz padající do Mengusovské doliny.
Na hřebenu je Sklon je čím dál prudší a tu před sebou vidím nějakou hůlku ? Až blíže zjišťuji, že je to lano co vykukuje zpoza ledu. Někdo tu nechal lano. Nejspíš horští vůdcové ? Lano je totiž cca 10m vázáno do skály. S jeho pomocí překonávám nejstrmější úsek a dostávám se až těsně pod vrchol. Ten tvoří skalní věž s komínem. V létě krásná lezecká výzva i pro nás turisty. Momentálně o tom ani neuvažuji a smiřuji se s tím, že vrchol asi ani neuvidím. Naděje je obejití skalní věže zleva. Štěstí přeje a ze strany od Štrbského štítu spadá z vrcholku plytký žlab co ústí až na vrchol. Vrcholový bod není nijak výrazně označen. Tedy alespoň ne teď v zimě. Když silný vítr dovolí dělám pár fotek a video. Obhlížím hřebeny táhnoucí se k Štrbskému štítu /ten nevypadá moc exponovaně/ Ani ten vedoucí do Koprovského sedla se netváří, až tak divoce. Ten asi jen klame. Zato Baštový hřeben vedoucí na Satan tvoří hradba exponovaných a špičatých věží.
Celou dobu jen myslím na sestup. Vypadá to totiž na slaňovaní. Snad se najdou vhodná místa pro slaňaky. Po laně co je zde navázáno se dostávám, až nad Baštové sedlo. Lenost, ale vítězí nad strachem. Tak dolu lezu pozpátku za postupného zasekávání cepínu v ledu. Teď by se určitě hodil ještě jeden do druhé ruky. Takto slézám až dolu k Vyšným Koziem Plesům a mám radost, že to vše šťastně dopadlo.
Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca
Obrázek s body zobrazenými v mapě
DATA - grafy z výstupu /nadmořská výška je +/- 100m hodně orientační!!!/
GPX soubor
Žádné komentáře:
Okomentovat