2012.02.01 Vysoké Tatry - Štrbský štít

Po včerejší aklimatizaci není ranní teplotní šok tak hrozný. Přesto opět mrzne jen praští. Obloha je, ale krásně vymetená a slibuje krásné slunečné počasí. Vyrážíme opět z Štrbského plesa. Parkování je zde v zimě zdarma. Nebylo tedy potřeba spěchat, abychom se vyhnuli jeho placení. Žlutá značka vedoucí Mlynickou dolinou je až po vodopád Skok prošlápla od turistu. Sněžnice tedy zůstávají zatím na batohu. Cesta je i poznání snazší než třeba v létě, kdy se klopýtá po kamenech. (pokračování)

Štrbský štít

Rozhled z vrcholu

FOTOGALERIE

U vodopádu skok končí prošlápnutý chodník a dál už pokračují jen stopy od skialpinistu. Nasazujeme sněžnic bez nich by byl další postup hodně náročný. Sníh je sice pěkně vymrzlý ale místa-mi se boří i pod sněžnicemi. Začínáme stoupat vzhůru na hranu vodopádu. Mě už dochází proč turisté překvapivě dodržují zimní uzávěru. Skialpinisté mají totiž prošlápnutý jen uzounký chodník traverzujíc nad skalním prahem v příkrém svahu. Toto místo je pro turistu spíš na mačky a cepín :-) My zde oceníme naše ozubené sněžnice a ač musíme dávat nohu přes nohu tak tento úsek relativně bezpečně zdoláme.
Pokračujeme stále vzhůru Mlynickou dolinou sledujíc stopy skialpinistu. Od jejich trasy směřující na Bystrou lávku se odpojujeme u Nižného Kozieho plesa. Přesto nebudeme první kdo zde zanechá stopy. Momentálně jsou skoro všechny kopce v Tatrách s lyžovaný. Štrbský štít a opodál Hlinská veža nejsou vy-jímkou.
Náš výstup je poměrně jasný. Hned jak to jde míříme vzhůru. Sněžnice měníme za mačky a hole ze cepín. Já šikovně upouštím rukavici, které se dokutálí až dolu k Vyšnému Koziemu plesu. Mám náhradní, ale cestou zpět se pro ni musíme zastavit.
Vzhůru nás čeká pěkná makačka v hlubokém sněhu. V prudkém sklonu je to boj doslova o každý metr vpřed. V závěrečném žlabu, který je řádně prudký využíváme prošlápnutého traverzu od skialpinistu. Slunce se nám opírá do zad a začínáme mít obavy o to aby nás nevzala dolu lavina. Rozhodujeme se, že dolu půjdeme raději západním stranou. Z okna kam ústí žlab je to na vrchol už jen pár metru. Vrchol označuje přišroubovaná destička na kamenu. Nám se zde naskytuje úžasný rozhled, navíc v naprostém bezvětří.
Sestup k Okrúhlemu plesu je o dost méně prudký a ve sněhu je to chůze jako v peřinách. Já si část sjíždím i po zadku. Po odpočinku následuje ještě záchranná akce mé rukavice. Podaří se nám přejít nad skalním prahem a tak ani tato operace nestála mnoho sil.
Menší adrenalin je už jen sestup okolo vodopádu Skok. Potkáváme zde stoupající skailpinisty. Ti méně zkušení zde mají také docela strach.

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca  
Obrázek s body zobrazenými v mapě  
DATA - grafy z výstupu /nadmořská výška je +/- 100m hodně orientační!!!/  
GPX soubor /Chybí kus cesty zpět/