23. 11. 2011

2011.11.18 Vysoké Tatry - Gerlachovský štít

Vstávat do mrazivého rána se mi vůbec nechce. Z Tatranské Polianky vyrážím tedy až po 6:00 za svítání. Po zelené značce pomalu nabírám metry a co je nezvyklé začíná se oteplovat. Pomalu mizí námraza a za chvíli už rozepínám bundu. Díky inverzi je na horách tepleji než dole. Po necelých dvou hodinách míjím Velické pleso. Obloha je zde nádherně modrá, svítí slunce. Opak toho co si užívají lidé dole topící se v mlze smogu.
To budu asi Já :-)
Inverze
FOTOGALERIE


Chodník začíná stoupat okolo Večného deště, když prvně spatřím, že mám někoho v patách. Naštěstí to není nepříjemný TANAPák, ale fajn holčina Hanka. Směřuje na Bradavicu, ale poté co se dozví kam, že to mám namířeno připojí se. Projdeme Velickou dolinou vzhůru až k Dlhému plesu. Zde opouštíme turistický chodník a dáváme se hledat nástup. Pomocníkem je nám i GPS a tak zanedlouho nacházíme začátek. Je to mírnější žlab spadající z pravé strany. Jsou v něm i stopy, i když část jich poté pokračuje v pravém směru na Litvorový štít. My se po dosažení rampy se po ni vydáváme doleva. Docházíme až na skálu a bezradně koukáme, kam dál. Tu nás napadnou kouknout i vzhůru. Nad sebou uvidíme komín. Prvních několik (10?) metru není jištěno, ale nejde o zvlášť těžké lezení. Poté narážíme i na informační cedulku o vybudované cestě a první řetězy a kramle.
Postup směřuje stále vzhůru. Po nastoupání několika délek se zlomí doleva a dovede nás do širokého žlabu. Zde ještě chvíli pokračujeme vlevo, až dosáhneme jeho plytkého dna. Teď už směřujeme jen přímo vzhůru. Výstup nám usnadňuje, prošláply sníh tvořící schody. I tak je to nahoru pěkný kus a sedlo stále v nedohlednu. Kousek pod vrcholem se žlab začíná větvit a s ním i stopy. Jedny pravděpodobně směřují k Zadnému Gerlachu / Gerlachovskému sedlu. My míříme co nejvíc vlevo a vylézáme v Tetmajerově sedle.
Odtud už znám trasu z předešlé túry ZDE a tak vím, že nejhorší máme za sebou. Tentokrát nebojácně přímo po hřebenu prudce stoupáme na hřeben. Snad kromě jednoho kratšího místa jde o lehké lezení. Konečně na hřebenu a prvně spatřujeme vrcholový kříž. Od něj nás ještě dělí několik stovek metru rovinatého hřebene. Ten je jen poměrně vzdušný. Jinak se po něm dá lehce přejít a není ani potřeba se jistit. Za větrného počasí/mokra/ledu/sněhu by to ale rozhodně žádná legrace nebyla. Je zde ale dost vyčnívajících skal kde by se dalo zakládat průběžné jištění. Nám počasí přeje a tak jsme za chvíli na vrcholu Gerlachu.
Po nutném odfocení se dáváme na sestup klasickou sestupkovou - Batizovským žlabem. Začátek je jištěn dvěma řetězy a pak následuje techničtější lezení po členité skále v poměrně prudkém sklonu. Po dosažení širokého a o poznání mírnějšího Batizovského žlabu následuje oddychová část. Horní úsek, jdeme ve sněhu a později po pravé straně žlabu po jeho široké hraně. Zde totiž není sníh a jsou zde i náznaky chodníku. Po nepříjemném traverzu žlabu (zledovatělý) se dostáváme na jeho levou hranu. Po krátkém sestupu se dostáváme na rampu nad Batizovskou próbou. Ta je díky množství kramlí poměrně lehce zvládnutelná, i když je kolmá dokonce v jednom místě i lehce převislá.
Těžší usek následuje na konci próby. Zde už kromě borháku na případné slanění není žádné jištění. Leze se po členité skále dolu. Kde se opět uhýbá do leva a by se tak obešel sráz. Překvapivě tohle technické lezení je mnohem snazší než to co následuje dole - zledovatělý svah. My na něj vyzráváme tím, že se držíme po pravé straně na skálách a tak jej zvládneme i bez nasazení maček.
Pod tímto úsekem se dá v zimě pravděpodobně sejít i pravou stranou. Vyhnout se římse a dojít na závěr Batizovského žlabu (dost strmé) Po zadku prostě už sjede jen dolu do Batizovské doliny. Častější varianta je postup vlevo na feratu. Zde je cca 20m skoro kolmá stěna. Ač je poměrně členitá pro mě vždy nejhorší úsek celé túry. Projevuje se únava a pocit viset jen na rukách na řetězu je alespoň pro mě nic moc. Nahoře je ale borhák a tak nic nebrání nechat řetěz řetězem a tento usek sejít raději na laně. Dole už je krátký usek po suťovisku a jsme na předělu Batizovské doliny. Překvapivě se neobchází z leva (jen v zimě na sněhu) Ale poměrně znatelný chodník vás dovede až na hranu zlomu, kde se zalomí vlevo k potoku. Poté se pokračuje středem Batizovské doliny po travnatějším výběžku až k Batizovskému plesu. Tím se vyhnete nepříjemnému poli velkých balvanu, kterými je celá dolina poseta. Ať už se potřebujete se dostat na jakoukoliv stranu vytrvejte na chodníku až k plesu. Zde se chodník rozděluje a vydává se oběma směry. My docházíme k turistickém rozcestníku (na levé straně) co nás dovede až zpět k autu do Tatranská Polianky.

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca  
Obrázek s body zobrazený v mapě  
DATA - grafy z výstupu /nadmořská výška je +/- 100m hodně orientační!!!/  
GPX soubor /Chybí data z feraty :-(/

Žádné komentáře:

Okomentovat