Tak tedy můj druhý pokus o přechod tohoto hřebene. První pokus zhatilo počasí. Z fotek na průvodci mě Vareškový hřeben učaroval a byl, mím současným favoritem na výstup – tedy přechod. Parkuji ve Starém Smokovci o půl sedmé. Cítím únavu ze včerejšího Gerlachu, ale v tomto počasí by bylo trestuhodné toho nevyužít. Už svítání při cestě na Hrebienok dává tušit krásný slunečný den.(pokračování)
 |
| Slavkovský štít a na něj vedoucí Vareškový hřeben |
 |
| Slavkovský štít a inverze |
FOTOGALERIE
Zanedlouho už kráčím po modré značce vedoucí Velkou studenou dolinou. Chodník ze začátku pozvolna stoupá. Na rozdíl od posledně není ani tak zledovatělý. Ono v „zimě“ zde slunce moc nesvítí a tak je název Studena dolina víc než výstižný. Chodník míjí Vareškovo pleso a nad ním jsem si už posledně vytipoval vhodné místo k nástupu do Doliny nad Vareškovým plesom. Tato dolina je poměrně malá a spadají do ní příkré srázy z Vareškova hřebene a Slavkovské Straže.
Dolinou jdu středem a rozkoukávám se kudy se nejsnáze dostat nahoru do Slavkovského sedla. To je viditelné hned po nástupu. Po pravé straně doliny se nahoru vine úzký žlab. Ten ve mně budí obavy a tak raději zůstávám vprostřed. Zde je dolina tvořena častými travnatými římsami (momentálně pokryté tvrdým firnem) Což mi přijde na pohodový traverz vzhůru lepší varianta než kdoví jaký žlab.
Celou dobu výstupu mě fascinuje pěkně členitý hřebínek spadající z Výhodné Slavkovské veže co mám po pravé straně. Vyhřívá se v slunečních paprscích a je úplně bez sněhu. Skála vypadá hodně členitě a snad i schůdně. Hřeben je ale tvořen i několik většími věžičkami a tak setrvávám dole. Na hřeben nastupuji až v závěru. Zde už bez problému pokračuji vlastně až na vrchol Východné Slavkovské veže (2358m) Její vrchol je jednoduše dosažitelný. Na vrcholu se kromě mužíka nic nenachází. Je zde krásný rozhled na celý Vareškový hřeben táhnoucí se až na Slavkovský štít. Nepřehlédnutelná je i stěna Velké Granátové veže.
Co se týká mého směru, mám lehké obavy hned z nástupu. Tím je Zadný Slavkovský hrb. Vypadá totiž hodně exponovaně a ční příkře vzhůru. Začátek bude asi nejtěžším na tomto přechodu. Vím, že se dokonce hřeben přechází kompletně už od Bradavice. Jenže tato varianta bude ještě obtížnější a to nejen délkou. Kromě samotného zdolání Bradavice jsou zde i pěkně ostře čnící Skrninicové veže.
Sestup z Východné Slavkovské veže do Slavkovského sedla je naprostý choďák po travnatých spádech. V sedle je viditelné suťovisko (eroze?) co spadá dolu do Slavkovské doliny. Samotný sklon celého Vareškového hřebenu ze strany Slavkovské doliny je poměrně mírný a travnatý. Vareškový hřeben tvoří několik desítek metru vysoké skalnatá věže. Proto rozhodně nejde o úplnou turistiku. Leda byste celý hřeben podcházeli.Což by ale tuto túru absolutně degradovalo.
Přicházím k Zadnému Slavkovskému hrbu. Je to poměrně příkrá věž. Nahoře vidím z reepky udělaný slaňák. Ač mám sebou lano, chtěl bych hřeben přejít bez jeho použití. Rozhodnu se tedy okouknout situaci ze strany Slavkovské doliny a případně ten ostrý nastup obejít. Klesám několik metru prudkým žlabem dolu. Narážím na mírnější žebro spadající z hřebene. Po něm se drápu vzhůru až na hřeben. Zde nacházím další smycu. Jisté je že obráceně/dolu je to na slanění. Hřebínek je opravdu hodně úzký. Po jeho vrcholu pokračuji vpřed. Přelézám několik ostrých štítu, kde by jištění bylo asi dost vhodné. Rozkoukávám se a začínám vidět ohmatané skály a náznaky chodníku (hodně nevýrazné!!!) Některé věžičky jsou tak exponované, že se i dokonce podcházejí ze strany Slavkovské dolin. Přesto se většina přechodu vede po úžasném hřebenu. Jde o lehké lezení po členitých věžičkách a hledání té správné cesty.
S každým metrem vpřed hřeben ztrácí svou úvodní divokost a stává se rozložitějším a jednodušším. Přesto stále zajímavým!!! Stále je třeba dobře volit trasu a překonávat členité skály. Z celého hřebene je i vidět vrchol Slavkovského štítu odkud na Vás koukají turisté. Dá se tedy dobře rozvrhnout čas, protože vidíte co je ještě potřeba přelézt než stane na vrcholu.
Od Vareškovy priehyby narážím dokonce i na několik mužíky. Sice velmi sporadicky, ale jsou na klíčových místech. Obavy mám z výšky (převýšení) Slavkovské kopy. Ta ale není tak hrozívá, jak se zdálo. Výstup tedy nestojí až tolik sil. Poté následuje sestup do Priehyby nad Jamou a z ní závěrečný výstup na Slavkovský štít (2452m). Ten je veden převážně ze strany Velké Studené doliny případně přímo po hřebenu. Po dosažení vrcholu si užívám krásné výhledy na inverzí zalitou krajinu. Slunce se pomalu chýlí k západu a tak se raději na vrcholku moc nezdržuji. Mám sice výhodu že sestup je veden po turistickém chodníku, ale i tak bych chtěl za světla sklesat co nejníž. Ono balancovat s čelovkou po kamenech není nic extra. Pauzu a focení západu slunce si užívám raději až na Slavkovském nosu. Za šera docházím až nad sjezdovku co je nad Hrebienokem. Vede na ní ilegální ale značně vyšlapaný chodník. Po pravé straně sjezdovky poté až dolu. Přeci jen raději dám přednost široké cestě z Hrebienoku než potácení se lesem. S opozdilými turisty za svitu čelovek sestupuji poté až do Smokovce k autu.
Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca
Obrázek s body zobrazenými v mapě
DATA - grafy z výstupu /nadmořská výška je +/- 100m hodně orientační!!!/
GPX soubor
Žádné komentáře:
Okomentovat