2011.03.30 Vysoké Tatry - Gerlachovský štít

Tak po několika týdenní přípravě nastal ten správný den. Předpověď počasí hlásila krásný den a tak výstupu na nejvyšší horu Slovenska nemělo nic bránit. Ono o výstup ani tak nešlo. To je čistě fyzická dupačka. Jak jsem věděl ze sondování informací o výstupu. Technické úseky jsou jištěny řetězy a skoby. Problém by mohl být následný sestup. Proto poprvé balím na túru 30m lano, úvazek a další horolezecké nezbytnosti. Mé zkušenosti se slaňováním jsou čistě teoretického rázu :-) Tudíž celou dobu doufám, že raději nebudu potřebovat.(pokračování)

Rozhled z vrcholu

Vrcholový kříž

FOTOGALERIE


Protože je v noci ještě chladno odpustím si spaní v autě a budu to muset holt „ráno“ odřídit. Budík zvoní v 1:00 a mě čeká 250 km autem. To jsou nějaké tři a půl hodiny cesty do mého výchozího bodu, kterým jsou Vyšné Hágy.

Po 6 hodině ranní startuji a nořím se do tmy. Lesní úsek projdu bez problému, i když místy je dost ledu. Nad hranicí lesu mě zastihne svítání. Než se nadám, už mi nad hlavou praží slunce a užívám si jeho hřející paprsky. S přibývajícími metry přibývá i sněhu. S tím mi pomohl noční mrazík, který jej proměnil ve stabilní firn.

Konečně vystupuji k Batizovskému plesu. Koukám zda uvidím další horolezce, co se dnes chystají na Gerlach. Nikdo nikde…. Tak, že by opravdový sólo výstup a měl bych tu hory jen pro sebe?  Z úvah mě vytrhne zima. To slunce mizí za hřebenem Kotolu. Zahřeje mě, až následný výstup na „římsu“ pod ústím Batizovské próby. Zde jsem plánoval první pauzu. Jenže než se nasoukám do úvazku, ke kterému přivazuji cepín a obuji mačky tak už necítím prsty na rukou. Odpočinek se odkládá a jde se na hned to.

Na úvod by mě měl čekat první technický (jištěný) úsek. Tento jak jsem si už dříve vyzkoušel, jde obejít severní stranou. Tentokrát se mu, ale nechci vyhýbat. Sleduji stopy žlabem vzhůru. Že naráz stopy nevidím přisuzuji tvrdému firnu. Přede mnou je ve žlabu kolmý usek. Tento má sice tak 2 m. Přesto chvíli přemýšlím jak jej bezpečně zdolat. Pak už následuje jen prudký výstup po skále. Nahoře mě čeká překvapení. Zahlédnu stopy vedoucí kus pode mnou. Tudíž tudy se neleze :-)

Následuje docela strmý výstup po firnu vzhůru. Zanedlouho se objevuje opět skalnatý terén. Zde je to nepříjemně zledovatělý a trasa se lehce lomí nad žlabem na sever. Sklon stoupá, ale v členitém terénu to není takový problém. Uslyším hlasy a dole na nástupu zahlídnu postavy. Tak mám přeci jen společnost, ale mám před nimi slušný náskok. Míjím první horolezecké skoby pro uchycení lana. Ty se ještě cestou dolu budou možná hodit.

Docházím k druhému technickému jištěnému úseku. Zde je překrásná ferrata, kdy se leze po skobách. Místy i skoro úplně kolmý terén a dokonce i náznak jednoho převisu. Nahoře je římsa, po které zase následuje další stoupaní na další zlom.

Žlab se postupně rozšiřuje a lehce se lomí k severu. Není zde už problém při výstupu traverzovat. Nejde o žádnou stěnu spíš prudký svah. Díky tomu, že Batizovský žlab je na západní straně. Stále stoupám ve stínu na pěkně tvrdém firnu. Občas se po něm z hora na mě valí ledové krystalky. Uvolňuji je kamzíci !!!! a s části i slunce co už se nahoře do žlabu pěkně opírá.

Konečně vycházím ze stínu a mohu udělat první přestávku. Koukám na GPS a nechci věřit svým očím. Jsem totiž už kousek pod hřebenem. Čeká mě jen poslední prudký zlom táhnoucí se na sever a jsem na vrcholu !!!

V tomto úseku je pár nepříjemně prudších zlomu. Když docházím ke třetímu a jak vím i závěrečné ferratě. To už vím, že jsem skoro nahoře (zde je nataženo pár metru řetězu) Přesto kříž stále nikde. Až s vystoupanými posledními metry se přede mnou zjeví v celé kráse stejně jako krásné rozhledy.

Koukám na hodinky je 10 hodin. Že to stihnu tak rychle jsem opravdu nečekal. O to více času je užít si ty výhledy, slunce a skoro bezvětří. Je sice lehký opar, ale jinak naprosto dokonalé podmínky. Díky tomu že stojím na nejvyšším bodu nic mi nepřekáží ve výhledu. Kompletně celé Tatry (i ty Západní) doslova jako na dlani.

Ač je zde krásně raději se nechci moc zdržovat. Slunce opírající co Batizovské próby by mohlo narušit pevnost firnu a případně uvolnit i nějakou tu lavinku. Sněhu je to stále docela dost (místy určitě s cca 1 metr)

Sestupuji a využívám zde nainstalovaný řetěz. Kvůli zledovatělé skále přijde docela vhod. Následují ještě dva malé zlomy, které nejsou jištěné, a chce to trochu technického umu než sestoupím do „hlavním žlabu“ Počáteční strach a nejspíš, že zde není až tak prudký sklon mi dovoluji sestupovat přímo dolu v malých obloučkách jako na lyžích. Je to docela makačka na nohy a tak cepín mám stále připraven k případnému zaseknutí se.

V polovině tohoto úseku potkávám tu skupinu horolezců, co jsem předtím viděl na nástupu. Vypadají nějak vyděšeně a stále zastavuji. Tudíž je nebudu provokovat a cca 20 m před nimi si dávám pauzu na jedné římse. Užívám si odpočinku a pozoruji, jak bojují s výstupem. Jsou svázaní lanem k sobě proto to jejich trhavé tempo. Ten první (asi vůdce) musí na zbývající dva neustále čekat. Těch 20 m lezli snad 15 minut. Tímhle tempem budou rádi, když stihnou západ slunce. Podle rozhovoru jde o Poláky. Moje římsa se jim zalíbila a střídají mě a dávají si tam pauzu místo mě.

Na prostřední skobové ferratě potkávám další dva Poláky a jak se jim vyhýbám, shazuji pár kamenu dolů (tudíž pod tímto místem by to chtělo asi přilbu) Skoby jsou poměrně daleko od sebe a občas je potřeba si pomoct trochu rukami a pomalu se spustit dolu na další stup

Následuje ta zledovatělá příkrá pasáž s traverzem nad žlabem. Na jeho ústí je skoba. Váhám s vytažením lana… Přesto, když to doteď šlo tak jednoduše tak žádné berličky přeci nepotřebuji. Je to hodně o hledání správných úchopu a o tom kam se zapřít nohou. Několikrát vše sázím na jednu kartu. Tento sestup mi zabere hodně času a zpětně vím, že jsem ho měl raději slanit než riskovat. Dvakrát jsem tam totiž zůstal viset i na cepínu za úvazek.

Poté už se překonává jen několik zlomu a hledám tu správnou cestu přes první ferratu co jsem ráno minul. Jde o cca 10 m skoro příkré skály jištěné v celé délce řetězem a několika skobami. Zajímavé zpestření a tak si nakonec přeci jen užiji i to slaňovaní, tedy spíš zřetězování :-)

Pote už je to jen turistická vycházka. Chvíli se ještě zdržím užívajíc si slunce u Batizovského plesa poslouchajíc probouzející se hory. Co chvíli někde zapraská a letí nějaký led/kamen, který uvolnili paprsky slunce.

Protože se po této túře cítím fajn. Rozhoduji se přespat v autě zítra pokořit ještě nějaký vrchol, když to počasí tak přeje…