2011.03.04 Vysoké Tatry - Končista

Noční cesta na Slovensko uběhla jako nic. Výchozím bodem jsou tentokrát Vyšné Hágy. Odtud po páté hodiny vyrážím. Je sice ještě tma, ale svítání na sebe nenechává dlouho čekat. V jeho obrysech ční přede mnou dnešní cíl – Končista. Tento 2538 m vysoký drobek budí svojí výškou určitě respekt. Proto nikam nespěchám a volím poklidné tempo. Zda se, že za posledních pár dnu připadl i nějaký poprašek sněhu. Je krásně jasno, hvězdy svítí a počasí zdá se bude opět vydařené.(pokračování)

Gerlachovský štít z Končisty

Zlomiskova dolina a Vysoká

 
FOTOGALERIE


Míjím poslední stavení a žlutá turistická značka se noří do lesa. Tento úsek je poměrně krátký a brzy začínají stromy mizet a nahrazuje je kleč. To už svítá a východ prozařují první paprsky slunce. Docházím k zamrzlému potoku Malý Šum. Tento ústí ve Školské doliny kam směřují mé kroky. Váhám, zkusit štěstí a následovat dvojici stop vedoucí po jeho toku? Potok je lemován hustou hradbou poměrně vysoké kleče a je zde určitě pěkné množství sněhu. Střídající teploty, ale vytvořili poměrně silný firn. Tudíž sníh by problémem být nemusel, jen tak kleč…

Riskuji a brodím se prvními větvemi kleče. Několikrát musím lézt i po čtyřech a podlézat husté větve. Slyším hučící vodu potoka tekoucí pod sněhem. O koupel bych moc zájem neměl. Kleč řídne a koryto potoka se rozšiřuje. Jen už není celé zamrzlé a musím využívat kamenu.

Na úpatí Štolské doliny potok mizí a mě čeká pěkně prudký svah vzhůru. Naštěstí i v pečících paprscích firn stále drží. Obouvám mačky a drápu se nahoru. Je potřeba zrychlit abych dolinou prošel a nemusel brodit. Uvažuji, že zpět to bude peklo. Toho sněhu zdá se je zde více než dost.

Míjím červenou Tatranskou magistrálu a pokračuji stále vzhůru dolinou k Lučnému sedlu ležící ve výšce 2168 m n.m.  Snažím se držet po levé straně na úbočí svahu Končisty abych později ušetřil nějaký výškový metr. Míjím „první“ výstupový žlab. Tento se z Tupé zdál mírnější a nechám si jej na sestup.(mapka)

Podle GPS jsem v Lučném sedle, ale žlab nikde??? Po levici jen rozložitý suťovitý terén, ve kterém spatřuji náznaky chodníku. Musím být tedy správně… Postupně kamenný mizí a objevuje se souvislá sněhová pokrývka. Sklon se sice přiostřuje a na firnu se moc příjemně nejde. Tedy brodit se sněhem by asi také nebylo to pravé. Je zde spousta stop. Zdá se, že rozhodně nebudu první mířící na vrchol. Konečně se orientuji a vidím kamenité brázdy po obou stranách. Takže ano tohle je opravdu ten žlab, co z Tupé vypadal tak prudce! Já se tak těšil, jak budu zdolávat tu skoro stěnu a ono je to přitom jen „pohodová“ procházka.

Ani se mi nechce věřit, že ten skalní výčnělek přede mnou je už vrcholový koník. No je to opravdu snadný výstup. Všechny metry jsem si nestoupal už ve Štolské dolině. Lehké rozčarování z obtížnosti mi spraví, až pokoření vrcholu.

Ano stálo to za to! Za pěkného počasí poskytuje vrchol opravdu překrásné rozhledy. Koukat na ty impozantní skály čnící se z Batizovské doliny. Mít nejvyšší vrchol Gerlach jako na dlani. Krása je i pohled na druhou stranu do Zlomiskové doliny. Tam je k nepřehlédnutí Vysoká. Za stěnou Satana na mne vykukuje i Kriváň. Na jihu v dálce z oparu vystupuje celé pohoří Nízkých Tater. Co se týče rozhledu, je to opravdu lehce dostupné místo nabízející rozhled na „celé“ Tatry.

Ke slovu přichází zdolání nejtěžšího místa tohoto vrcholu – koníka Zvláštní cca 4m vysoký balvan. Jeho obtížnost by byla k smíchu nebýt toho srázu padající do Batizovské doliny. Pocit obtížnosti ještě umocňuje to, že k němu vede uzounká kamenná „lávka“. Přesto pro někoho urostlého jako Já. Je jeho zdolání hračkou. Rukami se chytám „sedla“ pravou nohou se zapírajíc o výčnělek a jsem nahoře! Na „hřbetě“ je i skoba pro slanění a jak zjišťuji tak cestu dolu mi usnadní i kousek smyčky co je uvázán v jeho sedle.

Po užití vrcholu přemýšlím co dál. Zdá se, že by se dal prozkoumat hřeben na severe. Sestup do Vyš. Pastrňakovy branky je v těchto zimních podmínkách obtížnější. Je zde cca 2m dlouhý úsek římsy zaváté prašanem. Vzhledem k tomu, že je okolo jen skála nedá se ničím jistit. Nezbývá než doufat že to vyjde. Pád by byl sice jen 5m dolu do žlabu, ale přesto je to adrenalin (FOTO) . Odtud sestupuji kousek dolu, abych brázdou vystoupal až nahoru (pravděpodobně) na Severní vrchol Končisty.(FOTO) Zde „hřebenovka končí a dál už pokračuje jen členitý terén, který by bez jištění v zimě velký hazard.(FOTO) Vracím se tedy zpět s tím, že teď vyzkouším jižní hřebenovku.

Od koně je opět členitý terén tvořený velkými kamenitými bloky. Opět bez jištění v zimě dost nebezpečné tudíž sestupuju kousek na západní stranu pod hřeben. Ještě jednou „oknem“ nakukuji na hřeben a pořád se mi to nezdá. Scházím tedy až k „přechodovému“ (FOTO) místu, využívanému při cestě mírnějším žlabem co začíná před Lučným sedlem. Vystupuju úplně nahoru, abych měl skoro celou hřebenovku. Odtud mám celý hřeben jako na dlani. Vypadá schůdné a nebudu se muset vracet Štolskou dolinou.

Na hřebenu jsou sice techničtější místa, ale převážně jde jen o pohyb v suťovitém/kamenitém terénu který navíc ze západní strany není moc strmý a nabízí spousty „únikových“ cest dolu do Štolské doliny(FOTO) . Jediná skalka se obchází východní stranou. Jinak se stále stačí držet na západní straně a směřovat dolu na jih. Nad Batizovským plesem skála už skoro mizí a jde se po trávě. Kousek za ním sestupuji dolu a napojím se na žlutou co mne zavede zpět do Vyšných Hágu.