2011.02.28 Vysoké Tatry - Tupa, Klin, Ostrva

Ráno se budím minutu před zazvoněním budíku, který byl nastaven na pátou. Auto je pěkně omrzlé. Skla by chtěla oškrábat tak zevnitř :-) Po 10 minutovém boji konečně led z oken povoluje, a muže se vyrazit směr Štrbské pleso. V už prohřátém autě posnídám a zabalím všechny věci a vyrážím za svítání směr Popradské pleso.(pokračování)

Výhled z Tupe na Popradský Ladový štít

Hřebenovka na Klín

FOTOGALERIE

Protože je hezčí a kratší volím variantu letní cesty. Zanedlouho vidím i stoupaní do sedla pod Ostrvou, které mě dnes čeká. Ty serpentýny chodníku jsou znatelné už z velké dálky.

Na Popradském plesu kromě štěkotu psu vycházejíc z auta Policia kynologická služba ještě všichni spějí. Je zde pěkná kosa, protože slunce se schovává za hřeben. Na jeho paprsky si budu muset počkat až nahoru.

Ukrajuji první serpentýny do Sedla pod Ostrvou. Začátek je docela v pohodě. Nepříjemný je jen pěkně studený vítr co vyfukuje ze Zlomiskové doliny. Dnes ač je obloha krásně vymetena a slunce svíti o 106 to nebude asi taková idylka jako včera. Balím se do náhubku a kapuce, abych mohl větru lépe vzdorovat. Ten na mě z hora mete rozvířený sníh. To už přicházejí na řadu mačky. Druhá půlka je totiž vychozena tedy spíš vyklouzaná horolezci kteří tudy sestupuji napřímo. Snažím se traverzovat alespoň v tom „vymeteném“ úseku. Sklon je hodně příšerný a často odpočívám. Je to nekonečný výstup.

Už docela unaven docházím do Sedla pod Ostrvou. Vítají mě zde i sluneční paprsky co mě trochu zahřeji. Pěkně tudy profukuje studený severák a tak i focení je oříšek. Na Ostravu ani nejdu a pokračuji přímo na Tupu čnící přede mnou. Už nemám náladu se fyzicky ničit přímým výstupem a taky i kvůli větru pokračuji traverzem na východ. Zde se brzy skryji před nepříjemným větrem. Sněhu na této jižní straně už moc není a tak si mohu udělat první pauzu a trochu se nahřát na kamenech.

Výstup není technický náročný a příjemně ubíhá. Už se těším na vrchol a stále přemýšlím nad dnešním cílem Končistou. Výstup stal dost sil a tak začínám mít obavy o jeho zvládnutí. Ten vítr je nepříjemný, a k tomu nohy se i po včerejšku hlásí. Vymýšlím alternativní plán. Budu případně pokračovat dále na Klín, který se už objevuje po mé pravici. Z přemýšlení mě vytrhne jen kamzík, který se díky správnému větru pase několik desítek metru přede mnou.

 Na „vrcholu“ mě čeká zklamání. On to není domnělý vrchol, ale teprve začátek hřebenovky. Přede mnou vystupuje ještě několik vrcholku a až teprve v dáli vidím ten opravdový vrchol Tupé. Za odměnu jsou zde pěkné výhledy do Mengusovské a Zlomiskové doliny. V oparu jdou vidět i zasněžené vrcholky Nízkých Tater, a pod sebou vidím hotely Štrbského plesa a také skokanské můstky.

 Na vrcholu potkávám horolezce, co sestupuji moji cestou dolu. Jsou zde překrásné výhledy. Hlavně Končista vypadá impozantně a sestup dolu do Lučného sedla je ještě pěkný kus. Výstup na Končistu také nebude žádný med. Ten přímý žlab vypadá pěkně prudce a k sestupu asi bude určitě lepší ta jižní brázda. Rozeznávám na něm i stopy tudíž ho někdo nedávno pokořil.

Ač je „teprve“ 11 hodin a mám před sebou cca 6 hodin světla. Výstupu na Končistu se vzdávám, ale určitě se vrátím jej brzy pokořit. Jen ne takhle blbě, ale půjdu přímo z Vyšných Hágu žlutou k Batizovské dolině kde odbočím na červnou magistrálou, která mě dovede do Štolské doliny. Ta vypadá z hora úplně v pohodě průchodně. Nikde žádná kleč ani kameny a určitě o poznání fyzicky přívětivější způsob. Sil bude potřeba dost na samotný více jak 400 výškových metru co jsou z Lučného sedla nahoru na vrchol končisty.

Pokračuji tedy po svažujícím hřebenu dále na Klín. Kromě kamzíka tudy určitě chvíli nikdo nešel. Odpolední slunce zase začíná vířit vodní páry, a ty se prohánějí po obloze a kazí trochu výhledy. Vrchol Klínu není nijak označen a tak musí pomoct GPS. Dolu jsem rozhodnut sestoupit přímo na červenou magistrálu vedoucí po úpatí několik stovek pode mnou.

Sestup není zrovna moc pohoda. Nořím se do mlhy vodní páry, která zhoršuje moji orientaci sestupu v kamenitém terénu. Navátý/napadaný sníh z hřebene všechen sjel dolu a tak ho se sestupujícími metry je čím dál více. Tvoří „pasti na mamuty“ kdy naráz nečekaně jsem jednou nohou až po pas uvězněn ve sněhu. Což v prudkém sklonu dolu je docela legrace se následně vyprostit ven.

Celá červená magistrála je pohřbena sněhem a není prošlápnutá. Tak si „užívám“ co to jde :-) Mít tak sněžnice, ale kdo by je kvůli tomu kousku tahal. Docházím do Sedla pod Ostrvou a vydávám se na ani ne 5 minut vzdálený vrcholek. Je zde pěkná plošinka schována v závětří severního větru. V létě asi oblíbené místo na stanovaní. Užívám si hodnou chvíli slunce a bezvětří.

Sestup na Popradské pleso je jen prudce dolu. Nějak nenacházím odvahu a nevěřím svoji kalhotám to pustit dolu po zadku a tak na mačkách traverzuji jistíc se cepínem kdybych nedobrovolně letěl dolů. Dolu je to mnohem snadnější. Během 15minut jsem dole. Oproti min hodině co jsme lezl tuhle stěnu na horu :-)

Dole obcházím zamrzlé Popradské pleso a směřuji k Symbolickému cintorínu. Je zde malá kaplička (momentálně uzavřená) a spousty náhrobních desek s obětmi hor. Pochmurné to místo.

Na Štrbské pleso se vracím zimní cestou. Je nejen o delší, ale hlavně na konci mě čeká pěkný kopec. Z toho moje nohy už nemají dvakrát radost. Přesto k autu už je to kousek.