 |
| Gerlach a Kotol |
 |
| Pohled dolů do Batizovské doliny |
FOTOGALERIE
Je ráno před pátou hodinou. Právě se blížím na Štrbské pleso. Všude ještě vládne tma, kterou ruší jen hvězdy a měsíc osvětlujíc noční Tatry. Jsem nevyspaný a unavený z řízení. Vím, že dnes nejde o pohodovou vycházku, ale o min 9 hodinovou túru (v létě ?). Proto po úvaze dnešní boj s Končistou odkládám na zítra. Mohu si to dovolit. Počasí je mi nakloněno a mělo by být slunečno i následující den. Za rozednívající oblohy zalézám do spacáku a usínám.
Budí mě příjemné teplo a krásně modrá obloha prozářená sluncem. Je půl deváté, tak akorát vstávat :-) Při snídaní vymýšlím alternativní plán. Nějakou pohodovou procházku, ať se moc neunavím před dnem D. Rozhodnutí padá na obhlídku úpatí Gerlachovského štítu. Obhlídnu si terén a zhodnotím do budoucna případnou cestu na něj.
Překvapivě s parkováním na Vyšných Hágech není problém. Žádné zákazové tabule/placená parkoviště… nic. Asi proto, že nejde o profláknutý turistický cíl a výchozí bod. Připojuji se na žlutou značku, co zde prochází. Po ní začínám stoupat vzhůru. Lesní cesta přechází v turistický chodníček klikatící se lesem. Po nějaké půlhodince už les řídne a mění se v kleč. Otvírají se první výhledy. Přede mnou vykukuje Klín a úpatí Končisty. Do nízkých Tater moc vidět nejde. Je opar co kazí výhled. Panuje krásné „jarní“ počasí a k tomu i bezvětří. Jdu si jen v mikině a užívám si slunečních paprsku. Po chvíli vidím Kotol. Pohled na něj je opravdu impozantní. Stejně jako na celou Batizovskou dolinu nad kterou se ční příkré stěny skal.
Míjím odbočku červené magistrály a to už je jen kousek k Batizovskému plesu. Co mě překvapuje, jak je zde rušno. Slyším hlasy a za chvíli spatřuji partičku horolezců. Podle stop jich tu nebude zrovna málo. Nic netrvá věčně a sluneční paprsky roztopujíce sníh způsobují, že se všude začínají honit mraky vodní páry. Během chvíle se celý hřeben Končisty halí do mraku. Ty se mi také pomalu a jistě začínají sbírat nad hlavou a tvořit šedou pokličku.
Prošlápnutý chodník přichází jen vhod. Překonání výběžku Kostolíku je dost výživné. Zde potkávám skupinu Polských horolezců vracejíc se z pokořeného Gerlachu. Tíše jim jen závidím, ale můj čas také přijde. Stojím na úpatí Batizovské proby jedné z cest vedoucí na Gerlach. Jdu na lehko a tak mačky i cepín jsou v autě. Přesto se rozhoduji alespoň nakouknout. Vycházím, tedy spíš vylézám na první malinkou římsu, abych viděl jen a jen další skalní útvar. Po nich právě sestupuje další skupina horolezců jisticích se lanem. Tak nevím půjde to tudy i bez horolezeckého vybavení?
Ještě pár fotek „mlhy“ která už pokrývá velkou část Batizovské doliny a jde se zpět. Což už taková sranda není… Jsem sice jen pár desítek metru na skále, ale bez jakéhokoliv vybavení. Svah je pěkný příkrý. Co bych teď dal za cepín… Než se nadám, už letím dolu. Přeletím nějaký kámen a už se řítím dolu přímo na vyčnívající skály. Nevím ani jak, ale povede se mi sešup usměrnit do vedlejší žlabu plného sněhu, který mě zabrzdí. No fuj pěkné varování, že tento výstup nelze podceňovat. Tedy hlavně následný sestup.
Vracím se stejnou cestou. Pospíchám, abych v zapadajícím slunci stihl ještě usušit věci na zítra. Následuje výběr místa na spaní. Vyšné Hágy se mi moc nepozdávají. Čistička pod nimi zase dělá hluk a tak sjíždím kousek dolů. Zde by mohl být fajn flek. Sice hned u cesty, ale v noci tu určitě nebude provoz. Rozprostírám oblečení a nechávám jej sušit na posledních paprscích slunce. Jen ty už nemají intenzitu, a začíná se ochlazovat. Během příprav na spaní mě vytrhne rámus. Aááááá kus nade mnou jsou koleje. Tak to ne! Ten vlak jak vím ze spaní ve Smokovci tu cárá i v noci. Přesunuji se tedy ještě o kilometr níž.
Začátky spaní v autě jsou krušné. Ta vlhkost leze úplně všude. Chtělo by to hlavně pořádný spacák. Tento je stejně jen do nuly. Vypomáhám si dekou, kterou cpu do spacáku. V noci zase až taková zima není. V autě bylo jen okolo -4°C a hlavně všechny voda zamrznula na oknech tak jsem byl do rána relativně v suchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat