2011.01.22 Vysoké Tatry - Vyšné Koprovské sedlo

Okolo 7 hodiny parkuji na železniční stanici Popradské pleso. Víta mě jen mlha a šedivá obloha. Překvapivě nejsem první. Do šera vyrážejí už další dvě skupinky turistů. Rychleji balím poslední věci. Přesto během chvíle necítím prsty na rukou. Honem batoh na záda a jde se zahřát pohybem. Spěch se vždy nevyplácí a tak po chvíli nečekaně docházím na Štrbské pleso. To nebyl zrovna můj cíl. No co už, pokračuji tedy po červené na Popradské pleso. Na rozcestí chvílí váhám, zda nejít zimní cestou. 10 minut ve prospěch letní cesty určuje vítěze. Podle stop nejsem jediný nedbající výstrahy, že jde o lavinový terén a proto ta zimní cesta…(pokračování)

Ledová krusta

Pohled do Mengusovské doliny

FOTOGALERIE


Konečně se pošmourné počasí začíná vybírat a mlhu prořezávají první paprsky. Tak, že by přeci jen krásný slunečný den. Z mlhy vystupuje Ostrva  a v dáli se rýsuje Popradský hřeben. První fotky, ale moc se nezdržuji. Rozcestníkem na Popradském plesu jen proběhnu a dávám se dále po modré. Chata Rysy je „zatvorena“ tak mě nemusí mrzet, že nesměřuji tam :-) Překvapuje mě vyválcovaný chodník. Tudy nešlo zrovna málo lidí. Sněžnice se tedy stále nesou na batohu.

Na rozcestníku Nad žabím potokem míjím odbočku na Rysy, kde směřovala skoro všechny stopy a míjím ceduli informující o sezónní uzávěře (tato cedule je i začátku červené vedoucí na Rysy) Přede mnou tudy někdo šel. Stopy jsou čerstvé. Tak, že by další turisti se stejným plánem? V naprostém tichu slyším hlasy, abych spatřil dva malé „mravence“ pod úpatím Satana (FOTO1 a FOTO2). Aaa horolezci se chystají na jeho zdolání.

V ústí Mengusovské doliny potkávám dalšího osamoceného bojovníka, jak nasazuje sněžnice. Já k tomu stále nespatřuji důvod. Sníh je dost vymrzlý a k tomu stále sleduji stopy. Už to nevypadá, že se přede mnou někdo nachází. Stopy jsou místy lehce zafoukané. Jak zjišťuji teprve nyní z mapy. Dotyčný kterého jsem stopoval volil nejpřímější cestu. Chudák neměl sněžnice a podle stop si dost mákl. Šel tedy přímo pod Satanem a Hlinskou vežou až k Malému satanovu plesu.

Konečně jsem na plošině u Hincova plesa. Naskytují se zde opravdu impozantní pohledy na tu hradbu skal co se ční okolo. Jak jsem psal dotyčný co jsem ho stopoval asi neměl sněžnice a tak šetřil každý metr. Což jsem netušil (šel jsem zde poprvé) Lehce sem podcenil i studium trasy a tudíž mi jeho cesta přímo vzhůru přišla OK. Nějak jsem se domníval, že to přede mnou je asi už ten Koprovský štít a dotyčný tam chtěl lézt jen obtížněji. 

Překrásná výzva to také tudy zdolat. Nasazuji mačky, vytahuji cepín a jde se do toho. Svah je čím dál prudší. Místy jej tvoří prašan a místy ledové plotny. Sklon je čím dál prudší a jsem rád za cepín, kterým se jednak jistím kdyby se sníh utrhl a jedna se o něj přitahuji vzhůru. Sklon je to opravdu pekelný… Odpolední slunce praží a jen doufám, že se to celé neutrhne a tak se snažím se neloudat.

Nahoře mě čeká lehký šok. Sakra to je pěkný štít, ale co on tudy také šel… Co je to za lavinu Hlinské doliny?  Áááá sakryš on tudy do ní sestoupil. Pěkný šupec asi drsňák a nebo měl lano ? Konečně se orientuji a zjištují, že jsem na správném hřebenu, ale o pěkný kousek dřív a teprve to v dáli je Koprovský štít. FOTO

Přede mnou se ční impozantní Hlinská veža FOTO na obě strany pěkné srazy FOTO a od Vyšného koprovského sedla mě dělí pěkné skalní převisy. V létě by to byla brnkačka. Přelézt těch pár převisu přímo po štítu. Jenže teď je vše namrzlé a velké nánosy prašanu střídají plochy ledu. Směřuji k sedlu, ale jde to strašně pomalu. Pokouším se držet co nejvýš, aby mě případná lavina nestrhla dolů (a že jsem jich pár menších spustil) Jistím se jen cepínem. Občas ho ani v těch skalách není kde zaseknout. Vidím, že velký skalní útvar jen tak neobejdu a budu muset sestoupit hlouběji do Hlinské doliny. V prašanu se traverzem dostávám níž, abych narazil na led. Teď už je to balanc na mačkách. Hotové lezení po ledu.  

Konečně v sedle. Tedy doufám, že je to ono. Blbnutí na štítu stálo dost sil a ani sestup z tohoto sedla nevypadá moc easy. Spousta ledu a sněhu a sklon také není moc přátelský. Tudíž cíl o dobytí Koprovského štítu odsouvám na příště a rozhodnu se raději sestoupit dolu do Mengusovské doliny. Začíná se opět po ledě. Následuje přívětivější prašan, kde si více dovoluji. Což má za následek jeden větší skluz FOTO. Naštěstí se mi podaří napodruhé zaseknout se cepínem a zastavit. V pravý čas. Pode mnou vystupují pěkné výčnělky skal. Fotím si překrásné výhledy a ještě několik obloučku a jsem dole.

Tady se začíná slunce schovávat za Hlinskou vež a teplota letí dolu. Rychle na plošinku pod Satanovama plesama. Konečně je čas pojíst a trocha si odpočinout. Dále cesta už ubíhá v poklidu. Na rozcestí potkávám skupinku směřující z Rysu. Z Popradského plesa už pokračuji správnou cestou tj po modré. Asfaltka ale pěkně namrzlá a hlavně ukrutně nudná a nekonečná. Opravdu nevím, jestli není lepší jít na Štrbské pleso. Tudy to vůbec neubíhá.