 |
| Úplná idylka nebýt toho vichru |
 |
| Západ |
S obtížemi hledáme místo na zaparkování. To bude dnes nahoře těsno. Jenže něco je špatně...Bojuji s vichrem abych vůbec otevřel dveře od auta. Kde jsou projíždějící kabinky, že by kvůli větru nejezdila ? Třeba mají jen pauzu a zase se rozjedou uklidňuji kamaráda.
Kabinky jsou zaparkované a vyvěšená cedule dává tušit, že by jsme dnes čekali marně.
Výstup přímo na Chleb mi přijde dost náročný a nechci zničit kamaráda hned ze začátku a tak nasledujeme dav směr chata pod Gruněm, kde vyráží většina lidí. Chodník je místy hodně rozblácený a nad námi se divoce kymácí stromy, který ohýbají nárazy větru. Na chatě je těsno a tak se ani nezdržujeme a vyrážíme do boje se sjezdovkou. Jako by nestačil ten sklon tak v kombinaci se zbytky sněhu a blatem je to teprve zážitek. Uklidňuji kamaráda, že jen vylezeme na Poluďnový grůň, a že už je to fakt jen kousek :-) Pozorujeme lidi co už se vracejí. Převážná část výstup po chvíli vzdává a vracejí se zpět na chatu do závětří k čaji. Podle toho jak jsou na zadku od bláta a jak balancují a válejí se po zemi je jasné, že sestup dolu je ještě mnohem náročnější. Uhýbáme proto raději na hranu lesa, kde je relativně sucho a jde se tam lépe než po kluzké trávě.
Po hodinovém boji vystupujeme na hřeben. Přivítá nás ještě silnější vítr a docela hustý opar :-( Když to stálo tolik námahy se sem vyškrábat tak přeci nepujdeme hned dolu. Přesvědčuji kamaráda, že pujdeme alespoň na ten první kopeček před námi. A pak na další a další... :-) A pak už jsme za půlkou a dojdeme přeci raději na Chleb. Tam jsou asi největší poryvy a je tam skoro problém se udržet na nohou. Proto rychle pár fotek, video a honem pryč.
K horní stanici lanovky docházíme už při západu slunce, které rychle mizí za Kriváň.
Sestup není zase až tak hrozivý a absolvujeme ho bez jediného pádu. Dolní část už vede po pěkné lesní cestě, která přijde jen vhod. Na parkovišti skoro pusto, a tak také vyrážíme k domovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat