 |
| Baranec a vrcholové foto |
 |
| Hřeben Roháču |
Plán trasy se oproti posledně neliší. Auto nechávám v Račkově dol,.ATC. Po zelené turistické značce stoupám vzhůru na hřeben. Značení je více než sporadické a je třeba se spoléhat na náznaky chodníku. Ten je ještě stále pod sněhem. Hned od začátku se bořím do rozbředlého sněhu. Je ho od 10-30cm a lepí se dokonce i na hůlky. Tak mám i posilovnu jak vláčím ty hroudy sněhu. Serpentinový chodník vzhůru se mi daří jakž takž sledovat. Obrat k horšímu začíná nad kolibou Horica. Nořím se do porostu jehličnanu. Sněhu přibývá na 30-50cm a ač mám sněžnice v tomto "blátě" se i na nich brodím. Postup je hodně fyzický náročný. Mojí jedinou šanci je s foukaný hřeben. Od něj mě, ale dělí ještě pásmo kosovky. Zde konečně přicházej ke slovu sněžnice. Ne že by mě snad unesli. Udrží mě alespoň nahoře a nemusím lomcovat nohy z podkosovky.
Docházím na první vrchol Mládky. Mizí kosovka a sní i sníh. Hřeben je hezky s foukaný a místy vymrzlý. Občas dokonce vykukuje i tráva nebo skála. Už bez sněžnic lehce vystoupám na Malý Baranec. Ten byl posledně konečnou. Tentokrát je slušné počasí a tak nic nebrání v tom pokračovat dál. Na vrchol Barance je to už kousek. Vrchol je díky betonovému sloupu lehce určitelný už z velké dálky.
Z něj pokračuji po hřebenu dále na Smrek. Sestup z Barance severní stranou lehce podceňuji a mačky zůstávají v batohu. Dole vidím skály a tak je přece na jeden krátký sestup nebudu nasazovat :-) Navíc jde o turistický choďák... Omyl sestup je hodně řádný. Místama jedna velká klouzačka nad hezky spadajícíma svahy do Žiarské doliny. Nemám ani cepín tak nevím jak bych případně brzdil. Několikrát se zastavuji a už je chci nandávat. Pak si ale řeknu: kvůli takovému kousku ? Občas i lezu raději čelem ke svahu a zasekávám boty do tvrdého ledu . Jo není nad adrenalin :-)
Dole už vím, že nahoru by se mi to šlapat nechtělo. Plán na cestu zpět je tedy jasný - Jamnickou dolinou. Hřeben na Smrek konečně poskytuje i nějaké rozptýlení v podobě skalnatého hřebene. Žádné lezení to rozhodně není, ale lepší než jen šoupat nohama po placatých pláních. V Žiarském sedle ještě chvíli váhám nad vrcholem Plačlivého. Zdá se to nahoru jen takový kousek... Tušení že ani cesta zpět nebude jen tak mě od něj odradí. Hned sestup z Žiarského sedla je dobrý sešup. Tentokrát už na mačkách se snažím svah traverzovat dolů. Sníh vůbec nedrží a že je 3jková lavinovka se dozvídám až doma. Ještě, že jsem sebou neměl cepín. Bych ho nejspíš zkusil sjet a se mnou taky možná celý svah :-) Lehce velké orientační problémy způsobí že si na svahu zablbnu ještě víc než bych musel. Po zorientování už dle GPS na sněžnicích v 30-50cm rozmočeného sněhu sestupuji do Jamnické doliny. Raději se držím GPS a snažím se sledovat podle ni turistický chodník. Divoký je až následný sestup k modré turistické značce. Pěkný sešup dolů. Uklidňuji se, že dole na modré už bude dobře.
Omyl !!! Dole je to ještě horší. Brodím se mokrým sněhem. Dle GPS s rozptylem 10 a více metru se mi tak co 15 minut daří i narazit na nějakou tu značku. Jinak je to freeride. Nikde ani náznak po chodníku jen já to šněruji po lese. Aby toho brodění nebylo málo tak se občas probíjím přes větve. Uklidňuje mě, že zabloudit se nedá. Stačí sledovat potok co hučí dole. Otázkou je jen jak dlouho mi ten boj bude trvat. Výhodou je i nouzová chata po cestě koliba Pod Pustým. Tu se mi po delším boji daří nalézt. Co je ještě lepší, někdo sem často jezdí na skialpech. Za odměnu mu likvidují sněžnicemi hezky sjezděnou stopu :-) Problém s orientací a broděním končí a ač je to dolu ještě řádný kus tak vím, že to už zvládnu.
Obrázek s body zobrazenými v mapě
DATA - grafy z výstupu /nadmořská výška je +/- 100m hodně orientační!!!/
GPX soubor
super blog, rad jej ctu
OdpovědětVymazat