2012.02.25 Malá Fatra - ---CENSORED--- dolina, Velký Rozsutec

Naskytla se mi možnost podívat se na Velký Rozsutec neobvyklou trasou. Jde o bývalý turistický chodník, který byl zrušen kvůli ochraně přírody. Vede nejvyšším ochranným stupněm. Jsou zde hnízdiště dravců a taky zde mají nory medvědi :-) Pro horolezce se zde nachází velké lákadlo - přírodní ledy. Což potvrdili i stopy od několika lezců co tu byly nedávno lézt. Celá dolina je hodně příkře zařezaná v terénů a je zde velké lavinové nebezpečí. My zde viděli také několik menších padnutých lavin. Na žádost mého průvodce nebudu tentokrát  veřejně zveřejňovat název lokace, fotoalbum a ani GPX soubor. (pokračování)

Ledy

Velký Rozsutec - vrcholový kříž

Slunce co se občas prokousalo mraky

Vycházíme poměrně pozdě a navíc už několik dnů jsou plusové teploty což se podepisuje na nosnosti sněhu. Je to hned od začátku boj o každý krok a Já myslím na sněžnice co mám v autě. Vracet se pro ně se mi, ale nechce. Doufám, že až se dostaneme do lesa bude to lepší. Bohužel není...
Na začátku ---CENSORED--- doliny narážíme i na první vybledlou modrou značku co se zde ještě zachovala. Stoupání vzhůru dolinou je kvůli množství sněhu hodně namáhavé. Držíme se na levé straně hodně příkrého svahu a dole pod námi teče potok. My se boříme místy až po pas. V tomto terénu (sklonu) by byli i sněžnice k ničemu.
Docházíme k prvním ledům. Nikdo zde dnes neleze. Děláme fotky a můj průvodce si tipuje výstupové varianty. Nacházíme asi 5 ledopádu a přes jeden teče i potok. Chtělo by to větší mráz slyším od něj. Já s tím rozhodně nesouhlasím a už se nemohu dočkat jara :-)
Pokračujeme dolinou vzhůru a teď už je to jen na nás. Stopy od lezců co nám usnadňovali alespoň trochu dosavadní výstup končí u posledního ledu.
Nejsme si úplně jistí kudy pokračovat jestli neopustit dolinu a nepokračovat raději po levé hraně. Po pokusu vyškrábat se množstvím sněhu vzhůru, ale rezignujeme. Dále pokračujeme dnem doliny. Naštěstí potok se pomalu ztrácí nebo je alespoň dostatečně zasypán.
Na konci se dolina větví. Pravá větev by nejspíš slibovala hezké "turistické" lezení přímo na Rozsutec. Jenže pohled na hodinky nám říká, že bychom si měli máknout. Rozhodujeme se tedy pro bezpečnější variantu a levou větví se pokoušíme dojít až na turistický chodník. Jen ten je od nás hodně vzdálený. Čeká nás nejdřív nekonečný výstup vzhůru na "hřeben" Z něj je, ale potřeba ještě přejít několik žlabu. Ač máme turistický chodník na dohled strávíme bojem k němu minimálně další hodinu.
Zklamání nenechá dlouho čekat. Není vůbec prošláply !!! Turisté volí k výstupu nejednoduší variantu z Medziholie a stejnou cestou i zpět. Po chvíli se dostáváme už na otevřený hřeben, kde řádně fučí a mrzne a sníh se mění ve tvrdý firn. No konečně radujeme se a nasazujeme mačky. Přechod hřebene na Rozsutec je už hračka i když se zatahuje do husté mlhy.
Na vrcholu následuje pár fotek a rychle dolu ať do Štefanové nejdeme potmě. Cesta do sedla Medziholie je už pěkně vychozená. Spodní pasáž turisté dokonce říznu-li úplně rovno. Tohle vidět ochranáři tak se zblázní poznamená můj průvodce. Místami je totiž terén v měkkém sněhu zoraný až do hlíny.
Nevím jestli se ochladilo, ale sestup z Medziholie do Štefanové není už takové utrpení a sníh docela drží i když je chodník posetý metr hlubokýma stopama těch co se zde propadli. Nebo je to tím jak můj průvodce vtipně poznamenal, že to chce meditovat a nadnášet se nad terénem. Tak že by mi to cestou dolů už šlo ? :-)))