2011.09.16 Vysoké Tatry - Ľadový štít

Ač budík nastavený už na 4:30 budím se před jeho zazvoněním. Venku je ještě noc a hlavně pěkná zima. Při pohledu na střechu auta je mi jasné, že i mrzne FOTO To je Starý Smokovec jen ve výšce 1025 m n. m. Nastartuji a zalezu ještě na pár minut do spacáku. Dnešním cílem je Ľadový štít (2628m) Třetí nejvyšší vrchol Tater. Proto nic nepodceňuji a po 5:00 vyrážím s hodně těžkým batohem směr Teryho chata (pokračování)

Baranie rohy, Pyšný a Lomnický štít

Ľadový štít z Malého Ľadového

FOTOGALERIE

Cestou stále váhám kudy jít na vrchol. Jestli ze strany Sedielka na Malý Ľadový a po hřebenu lézt na Velký. Což by měla být sice „lehčí“ varianta, ale mám obavy z Ľadového koňa. On i sestup suťoviskem nebo nic příjemného. Rozhodování mi ulehčí  mlha co se s ranními paprsky začíná valit v údolích a stoupat vzhůru. Musím rychle nahoru, než mě ty chuchvalce mlhy dostihnou. Od Teryho chaty tedy směřuju okolo Päť Spišských plies přímo k lávce spadajíc pod Sněhovým štítem. První zádrhel nastává tím, že se nechám zmást výrazným chodníkem vedoucím po jeho pravé straně. Ten rozhodně neslouží jako nástupová cesta na Ľadový, ale je to chodník s Baranieho sedla. Musím se tedy přes pole obrovských šutru dostat na druhou stranu.Spravný nastup od Pfinnovej kopy FOTO

Tam už narážím na náznaky chodníku a dokonce i mužíky. Ty mě dovedou, až do kamenitého dna. Zde značení končí. Po výrazném serpentinovém chodníku stoupám na travnaté žebro pod Velký Ľadový štít. Snažím se udržet nastoupené metry a přes další kamenité pole se dostávám k suťovisku od lávky co začíná pod Sněhovým štítem. To je hodně nestabilní a kolmé, ale nastupuji už do jeho poloviny. Podélným traverzem s občasnými náznaky chodníku pokračuji nejkratší cestou až ke skalnatému začátku lávky.

Překvapí mě jak je lávka široká. Ona to asi není lávka spíš celý hřeben spadající dolu okolo Sněhového štítu. Začátek je ale hodně nepříjemný. Má to sklon minimálně 60° a na nestabilní šotolině co jej tvoří je možná lepší hned zamířit vpravo ke skalám. Po několik stovkách metru se sklon zmírní a na hraně „lávky“  se objevují i travnaté úseky. V nich vede nepřehlédnutelný chodník. Nacházím zde i několik pobořených mužíku. Buď je výstup tak jasný a nikdo je po zimě neopravil nebo je někdo úmyslně zbořil. Až na fyzickou makačku je výstup do sedla Ľadová priehyba poměrně snadný.

Zde hodně vyfukuje pěkně ledový vítr ze severu. Následuje krátká pauze, při které si prohlížím závěrečný úsek výstupu na vrchol. Vedou zde dva chodníčky. Jeden přímo po hřebenu a ten výraznější klesá ze strany Ľadové dolinky. Zkouším jej sledovat, ale dostávám se, čím dal více pod hřeben, až skončím v jednom těžším místě. Pro pokračování bych musel přelézat prudkou skalku. Jde nejspíš o místo, kde spadá žlab od Ľadové koňa. Vracím se tedy zpět do sedla Ľadové priehyby.

Tentokrát už přímo po hřebenu. Ač se zdál na první pohled poměrně exponovaně, není tomu vůbec tak. Už z dálky vidím něco, co by měl být ten bájný Ľadový koň. Z něj mám asi největší obavy. Ukázali se jako naprosto liché!!! Jeho přechod není vůbec obtížný. Snad ve dvou místech je v silném větru potřeba se přidržet rukama. Jinak je vždy kam dát obě nohy a není ani třeba si jej osedlat :-) Na konci je potřeba i z koníka slézt cca 2 metru dolu. Dál se už začíná docela prudce stoupat vzhůru. Chodník mizí a jde o lehké lezení po členité skále až na vrchol.

Kousek pod vrcholem potkávám dvě Polské turistky. Úplně na lehko ani přilby nemají. Jak se dozvídám na vrcholku od Slovenské turistky/horolezkyně šli přímo z Malého. Varuje mě, že tímhle směrem to bude o dost obtížnější, a proto se chodívá obráceně. Mám sice lano, ale slaňovat se mi nechce. Rád tedy přijmu nabídku Polského turisty co je také na vrcholu a bude sestupovat společně na Malý Ľadový oklikou pod hřebenem.

Sestup začíná po výběžku směřujíc k Zadní Suché štrbině. Zde přecházíme do Suchého žlabu a jím slézáme po skalách dolů. Jde o hodně prudké pasáže lezitelné jen díky členité skále. Není zde žádný naznak chodníku ani mužici. Spíš takové volné lezení dolu. Dole pod hřebenem jde vidět výrazný chodník. Na ten ale nelezeme. Ten asi obchází Maly Ľadový a vede přímo d Sedielka. Tak ve 2/3 nad ním traverzujeme k Suchému ramenu. Přes něj vylezeme do sedla mezi Velkým a Malým Ľadovým štítem. Z něho je to už jen pár metru na Malý Ľadový.

Na vrcholu je kamenitý bivak, kde se skrýváme před větrem a chvílí odpočíváme. Poté hned prvním žlabem začínáme sestupovat dolu do Sedielka. Po několika metrech sestupu už vidíme dole procházející lidi. Jdeme druhým žlabem, co vede právě až na vrcholek Malého Ľadového štítu. Ty žlaby jsou tak plytké že nevím jestli bych ho zespodu trefil… Je zde už poměrně dobré značení mužíky a místy i náznaky chodníku. Aby také ne.  Zanedlouho potkáváme skupinku českých turistu. Ti říkají, že když tudy šli posledně míjeli 20 čelnou skupinu turistu co si to mířili na vrchol :-) Ač jde ze Sedielka na Malý Ľadový o lehký turistický výstup tak alespoň přilba by byla na místě. Je zde spousty volným kamenu co rády padají dolu…

Sestup ze Sedielka je už do mlhy. Díky schodům ale jde o pohodovou turistiku. Poté už společně s davy turistu mířím až do Starého Smokovce.

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm  
Obrázek s body zobrazený v mapě  
DATA - grafy z výstupu  
GPX soubor /Od Teryho chaty špatný začátek okolo plesa!/