2011.06.22 Vysoké Tatry - Vysoká, Rysy

Na tento vrchol jsem se kamarádem chystal už před 14 dny. Jenže počasí bylo proti. On to nevydržel a pokoušel se o něj tento víkend (marně – déšť a mlha) To Já raději trpělivě vyčkával, až se počasí umoudří a naskytne mi alespoň jeden slušnější den. Už předpověď vypadala i na dva pěkné dny, ale poté se to začalo kazit. Zůstala mi tedy jen středa s 30% oblačnosti a srážkami pod 1mm. Na cestu vyrážím v úterý k večeru. Útočištěm se mi stává patrové parkoviště na Štrbském plesu. Poměrně fajn místo na přespání (v autě) (pokračování)

Rysy z Vysoké

vrcholový kříž

FOTOGALERIE

K ránu mě budí intenzivní světlo. Nadávám, který blbec tu rožnul ty světla. Otáčím se a spím dál. Jak zjišťuji později, parkuji pod jedním „světlíkem“ /oknem/ a tím na mne svítilo ranní slunce :-) Ze spacáku mě nevyžene ještě ani budík nastavený na 5:00. Ze Štrbského plesa se vypotácím, až snad o půl sedmé.

Je krásný jarní den. Modrá obloha a slunce dává naději na povedenou akci. Vyrážím po červené směr Popradské pleso. Cestou jen lituji, že sebou táhnu tolik oblečení a i mačky a cepín vypadají jako zbytečná zátěž. Vrcholky totiž přišli o své sněhové čepice, které je ještě nedávno zdobili.

Na Popradské dochází po 8 hodině a z chaty už se pomalu trousí skupinky turistů vyrážejíc nejspíš na Rysy. Mám lehké obavy o chodník do Zlomiskovy doliny. Bude vůbec po zimě průchozí? Nebude to brodička klečí?  Najdu  jeho začátek? Obavy jsou naprosto liché. Jeho začátek zdobí cedule se zákazem vstupu do přírodní rezervace a vede tudy regulérní chodník. Buď zde chodí davy horolezců nebo je zákaz ve velkým porušován turisty směřujíc k Ladovému plesu.

Po několika týdnech dešťů je zde snad 100% vlhkost. I chodník se často mění v tekoucí potok. Stoupaní není nijak extrémní, a že jde o „ofiko“ cestu svědčí i mostek přes potok. Po opuštění pásma lesu a kleče se začíná stoupat po kamenech do dalšího patra. Zde pod morénou Ladového plesa opouštíme chodníček a vydávám se do leva vzhůru.

Stoupám mezi Zlomiskovou vežou a Ošarpancesmi do dalšího patra doliny. Tam mě čeká dlouhý úsek po velkých balvanech. Jsou zde i „mužící“ ač tu není kam zabloudit. Jde se stále přímo za nosem vzhůru. V polovině je pod jedním z balvanu vystavěno i provizorní nocoviště. Pole zvolna ustupuje a já se blížím ke skalnatým kaskádám. Není se čeho obávat je zde spousta možnosti jak pokračovat vzhůru až do Dračiho sedla.

Zde mě z klidu vytrhne randál vrtulníku letícího k Vysoké. Tam se zastaví a snaží se nalétávat na její žlab. Po chvíli se otáčí a mizí zpět k Popradu. „Hm asi cvičení nebo tak něco“ říkám si. Zanedlouho se ale vrací a tentokrát spouští po laně dolů i záchranáře. Po chvíli kroužení oba vytahuje nahoru a odlétá. HZS.sk zpráva o zásahu

V Drači dolince míjím žlab, co do něj přímo padám a pokračuji po „jakoby“ chodníčku dále. Ten mě dovede k dalšímu žlabu. Pokračovat dál okolo se nedá a tak mi nezbývá než pokračovat vzhůru. Žlab je čím dál strmější a zanedlouho se spíše mění jen ve skálu. Je mi jasné, že toto nebude ten správný výstupový žlab. Daří se mi přelézt do prvního žlabu co spadá přímo do Dračího sedla. Tímto už není problém se dostat vzhůru.

Nahoře se ocitám přímo nad hlavním žlabem padajícím z Vysoké. Jeho část je pokrytá pěkným nánosem sněhu tedy spíš firnu. Na levé straně žlabu na římse sedí dvě horolezkyně a kousek nad nimi se o výstup vzhůru pokouší další čtyř členové. Stoupají po skalách lemující tento žlab. Sklon žlabu mi nepřijde zase až tak extremí . Rozhodnu se přímo v něm stoupat vzhůru.

Zanedlouho na mě volají, že si mám dávat pozor. Před chvíli jim v tom žlabu spadnul kolega a byl tu pro něj vrtulník. Opravdu stopy po kterých stoupám z ničeho nic mizí. Nacházím zde i ztracenou expresku. Vracet se mi rozhodně nechce a stále mi to přijde bezpečnější než lezení po skalách jako ti 4 horolezci. Sekám si cepínem do tvrdého firnu stupy a pokračuji vzhůru. Na konci sněhového pole mě čeká asi nejhorší pasáž na skále, kde se není pořádně čeho chytit. Pomalu se blížím k vrcholku žlabu oddělujíc severní (tam dnes mířím) a jižní vrchol. Před sebou vidím znatelnou lávku stáčejíc se k SZ vrcholu. Zde poprvé potkávám nějaká jištění (několik kramlí) Sledujíc horolezce pokračuji po lávce až do leva. Zde se ocitám nad hlubokým žlabem. Po jeho ústí (v jednom místě nepříjemný přechod okolo vypouklé stěny) stoupám na vrchol k vrcholovému kříži.

Výhledy se naskytují opravdu impozantní. Při pohledu do Ťažké doliny je to skoro kolmá stěna. Stejně jako nepřehlédnutelná Galeria Ganku. Budí to dojem jako bych vylezl kdo ví co…

Po vzájemném odfocení se na vrcholku dostávám nabídku na společný sestup. Proč ji nevyužít. Z vrcholku sestupujeme tentokrát středem/z pravá. Je to zde jednoduší. Na poslední kramli pod lávkou kluci navazují lano a začínají slaňovat. Dostáváme se cca 10m nad začátek sněhového pole. Zdá se že jsem jediný kdo má mačky. Protože není, kde ukotvit lano pro jištění rozhodují se opět pro sestup ve skalách ohraničující žlab.

Jde o poměrně prudký a exponovaný usek, kdy se navíc z vrchu velmi špatně hledají místa pro sestup. Jsme všichni navázaní na lanu a navzájem se jistíme při překonávaní exponovaných úseku. Pro mě cenná zkušenost jak se pohybovat v týmu a vzájemně se jistit. Co se týče rychlosti tak naše tempo je velmi pomalé a tento úsek, slézáme dobrou hodinu. Bez jištění sólo bych tudy po skalách rozhodně nešel !!!

Na římse přibíráme 2 horolezkyně, které si na výstup netroufli a pokračujeme směrem na sedlo Vahu. Zde vede lehká kamenitá lávka. Terén nemá ani kdoví jaký sklon a tak je to rozhodně odpočinková pasáž. Sledujíc mužíky pokračujeme stále rovně (vodorovně) až se dostáváme k hřebenu skály, která sbíhá dolu k Dračí brance. Jednoduší by to mělo být přes Kohútík kde je ferrata. Vracíme se tedy kousek zpět a začínáme stoupat vzhůru po kamenech.

Z Kohútika dolu na lávku co se táhne po Českým štítem je to opravdu dost kolmý úsek. Je ale celý jištěné řetězem a tak se není čeho obávat. Po lávce poté pokračujeme až do sedla Váha. Ke konci je potřeba překonat několik skalnatých úseku (nic obtížného)

Rozhoduji si ještě jako bonus vyjít na Rysy. Na vrchol je to nějakých 120 výškových metrů. Loučím se a už sám se vydávám na vrchol. Protože je už po čtvrté hodině není zde ani tak moc přelidněno. Přesto s výhledem z Vysoké se to nedá srovnávat a tak dělám jen pár fotek a jdu dolů.

Cesta dolu je už jen dlouhé klesání. Nad chatou a kousek pod ní jsou ještě dvě sněhová pole. Zde si turisti užijí co proto. Holt v teniskách jim to docela klouže :-)

 EDIT: V POPISU/NÁKRESU SE VYSKYTUJE CHYBA !!! 

SPRÁVNÁ CESTA JE POKRAČOVAT (SESTUPOVAT) CENTRÁLNÍM ŽLABEM VYSOKÉ !!! TJ O ŽLAB DÁL PŘI CESTĚ NAHORU !!! POTÉ JE VÝSTUP A HLAVNĚ SESTUP MNOHEM SNAZŠÍ. FOTO ZDE:

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm.com
Moje doplněni průvodce o detailní fotky s popisem výstupu