V útery večer přijíždím na své nocoviště do Starého Smokovce. Vítají mě Tatry schované v oblacích. Doufám, že se to tedy do rána vybere. Ráno je sice obloha jasnější, ale vrcholky stále ještě halí mlha. Rozhoduji se tedy pro nejednoduší tůru, kterou jsem si vytipoval. Tou je trase vedoucí po žluté značce od chaty Při Zelenom plesu na Jahňací štít (2230m) Vše, ale bude nakonec jinak... (pokračování)
 |
| Sněhový štít bránicí mlze v postupu |
 |
| Kežmarský štít |
Parkuji na odpočivadle cca 300m vzdáleném od placeného parkoviště (5,60eura za den) Biela voda. Zde začíná modrá značka, která vede po široké zásobovací cestě. Poměrně nezajímavý výstup zpestřuje jen bouřící potok Kežmarské Biele vody. Pohledem na něj musí být hned jasné proč se tak jmenuje.
U Šalviovehé pramene opouštím modrou a po žluté pokračuje dále až na chatu Při Zelenom plesu. Mezitím se vyjasňuje a slunce hezky svítí a zadá se, že mě čeká hezký slunečný den. Spatřuji, ale neustále valící se mlhu od severu. Kozí štít a Červena dolina je přikryta oblaky. Zato Velka Zmrzla dolina je bez mraku. Rozhoduji se tedy pro změnu cíle. Tím jsou Baranie rohy na jehož vrchol sice nevede turistická značka, ale v mapě je tento výstup vyznačen čárkovanou čárou. Pravděpodobně jde o bývalý turistický chodník.Tak by se mělo jednat o obdobně jednoduchý výstup.
Stojíc na úpatí Zmrzlé doliny koukám kudy vzhůru. Dle GPS se zdá, že přímo tím žlabem do kterého padá Závojový vodopád. Už po sněhovém poli stoupám vzhůru až po vodopád. Tady zjišťuji, že to dále nepůjde. Vodopád a silný tok potoka zde rozpustili sníh. Koukám na GPS a zdá se, že trasa nejspíš vede kousek víc vpravo. Vylézám tedy po kolmé hraně žlabu vzhůru, kde konečně spatřuji nevýrazný chodník.
Pomocí něj obcházím hučící vodopád a pak chodník mizí. Vracím se tedy do žlabu a pokračujic jim vzhůru. Po chvíli konečně vystupuji vzhůru a vidím před sebou celou Velkou Zmrzlou dolinu. Je to poměrně slušný stoupak. Celá dolina je vyplněna sněhem, ale naštěstí poměrně nosným a tak se často ani nebořím. Potkávám zde dva skialpinisty co už sjíždějí dolů. Já alespoň konečně zjišťuji od čeho jsou ty zvláštní stopy které sleduji :-)
Dilema nastává pod Baraniem sedlem. Z dálky nedokáží určit kam mám směřovat. Sledovat stopy mířící do hlubokého žlabu anebo o kousek vlevo stoupat po římse? Rozhoduji se správně pro hluboký žlab. Hned na začátku mě o správnosti ujišťuje ferrata, která se táhne po pravé straně až do sedla. Lenost sundávat mačky a tvrdý firn mi umožnuje postupovat vzhůru přimo žlabem až do Baranie sedla.
Ze sedla pokračuje hřeben. Ten je dost exponovaný a výstup a tak vede roklinami ze strany Malé Studené doliny. Odtud se vystoupá po skalách vzhůru, kde se otvírá už jednoduchá cesta až na vrchol. Tam jsem se dostal v nejvyšší čas. Od Severu se čím dál více zatahuje a mlha začíná prostupovat i do Velké Zmrzle doliny. Při sestupu z Baranie sedla se zastihne a nořím do mlhy. Naštěstí jen na chvíli a zase ji uteču :-). Dolu pokračuju už za normální viditelnosti.
Při sestupu okolo Zavojového vodopádu pokračuji dolu skalním výběžkem, kde objevuji ferratu co jsem ráno minul. Pomocí ni se bezpečně dostávám až dolu k Zelenému plesu. Odtud už jen nudnou zásobovací cestou pět k autu. Pěkný celodení výlet.
Žádné komentáře:
Okomentovat