Týden volna a stejně se počasí ne a ne umoudřit. Zbývá už jen neděle. Poslední den volna, a tak už nehodlám čekat. Studuji všechny možné předpovědi, abych nalezl nějakou skulinu v tomto oblačném počasí. Nacházím jediný „lepší“ úsek a to od půlnoci do 10 hodin. Trmácet se kvůli této chvilce až do Tater nemá cenu. Proto musím vytěžit z této chvilky maximum. Rozhoduji se pro noční výstup na Velký Rozsutec.(pokračování)
 | |
| Zmrzlý vrchol |
 |
| Řetězy pod vrcholem |
Ač to mám na Malou Fatru jen 160 km. Cesta trvá dvě a pul hodiny. Vstávám proto už v 1:00 abych stihnul i východ slunce. Cesta pěkně ubíhá, protože není žádný provoz a tak o půl čtvrté parkuji v Štefanové. Venku zdá se ani není moc zima, i tak se mi z vyhřátého auta do té tmy nechce.
Vyrážím po zelené, které se tyčí přímo vzhůru. Tímto směrem jsem ještě nahoru nešel, ale vím, že sestup je tudy dost nepříjemný a kopec bude dlouhý. Všude je klid a tma. Jen něco mi tu chybí. Hvězdy!!! Pěkné počasí se tedy nekoná a je zataženo. Co horší s každým výškovým metrem se radikálně ochlazuje. Nebo spíše pekelně mrzne. Teď mi přijde úsměvné, že jsem si návleky bral z čistě praktických důvodu, abych nebyl od bahna. To dnes opravdu nehrozí. Za to kam se podívám, všude led. Podle stop je tudy sestup opravdu adrenalin. Celá louka je jedna velká klouzačka.
Po nekonečném úseku lesem konečně docházím do sedla Medziholie. Je mi pěkná zima a tak se moc nezdržuji a vydávám se po červené na Rozsutec. Míjím cedule o zákazu vstupu v zimním období, ale podle stop nejsem jediný, kdo porušuje zákazy. Stopy se zdají být hodně čerstvé. Také hned na okraji lesa moje čelovka prosvítí stan. Brrr to jsou blázni spát tu v takové kose.
Stoupaní nabírá sklon. První žebřík značí konec lesního úseku. Je strašná zima, ale naštěstí bezvětří. Zato silná mlha, kterou prořezává kužel čelovky hatí mé plány o pozorování východu slunce. Je to dost demotivující a přemýšlím, že jsem raději měl zůstat pěkně v teple domova a ne tu „bezdůvodně“ mrznout.
Sleduji stále lehce zafoukané stopy, které mi dost usnadňuji orientaci v té tmě a mlze. Zahlédnu řetěz zasypaný nánosem sněhu. Zdá se, že v zimě ani nejsou potřeba. Přesto raději nasazuji mačky a balím hůlky, který by v následujícím technickém úseku jen překáželi.
Mlha začíná mít světlejší odstín, což značí, že je tu ráno. Po překonání závěrečné technické pasáže mě nahoře už čeká šero. Lituji nepovedeného počasí, protože to mohl být nezapomenutelný zážitek. Všude je překrásná ledová výzdoba. Každý kámen je vyzdoben kousky nafoukaného ledu. Ve vycházejícím slunci by to bylo naprosto kouzelné. Snažím se udělat první fotky. Moc to v těchto podmínkách nejde. Foťák neví na co ostřit a všude je jen bílé mlíko.
Je teprve 7 hodin a tak se rozhodnu chvíli vyčkat, jestli slunce nevyhraje boj a neporazí mlhu. Chvílemi se zdá, že by se to mohlo povést a mlha dostává žlutý odstín. Musím se hýbat abych nezmrzl a tak pokračuji po hřebenu dál. Vše je naprosto jiné než v létě. Vzpomínám na letní opalovačku na tamté plošině… Teď by trocha slunce jen přišla vhod.
Procházím se po hřebenu, abych se ještě jednou vrátil na vrchol. Tam dělám poslední fotky a vzdám čekaní na slunce. Ze sestupu jsem měl trochu obavy, ale na mačkách je to v pohodě. V dolní časti míjím první skupinku, co míří vzhůru. Aź skoro v sedle potkávám i ty dva co tam stanovali. Tak se jim asi dobře spalo, když teprve tak pozdě vyrážejí.
Chvíli uvažuji o tom, že bych se vydal dále na Poluďnový gruň. Stále mrzne a podle tur ukazatele je to přes 2 hodiny. Celý hřeben je zahalený v mlze. Zatahující obloha a začínající sněžení rozhodují o tom že v tomto počasí to nemá cenu a raději se vrátím dolu stejnou cestou.
Nejadrenalinovější úsekem dne mě teprve čeká. Je to ta zledovatěla louka do Štefanové. Lenost a to, že toho ledu tam není zase až tolik (je jen místy) mě nutí pokračovat dolu s mačkami v batohu. Je třeba správně volit každý krok a nenechat se překvapit. Většina nejvíce zledovatělých úseku jde obejít a tak to zase až tak hrozné nebylo, jak se na první pohled zdálo.
V 10 hodin už sedím v autě. Takto brzy jsem se z výletu ještě nevracel. To budu doma ještě na oběd. Cestou míjím milion aut s lyžařena co teprve vyrážejí na nedělní lyžovačku. Já jedu opačným směrem a tak mám na cestách relativně volno.
Žádné komentáře:
Okomentovat