2012.08.02 Vysoké Tatry - Volovec Mengusovský, Hincova, Volia veža

Tento trek uzavírající mé putování po Mengusovských štítech jsem protáhl o další dvě věže. Hincovu vežu, která z Vychodného Mengusovského sedla vypadá hodně nedostupně. A po krásné lávce lávce jsem pokračoval ještě na Voliu vežu. Zde také došlo k radikálnímu otočení obtížnosti. Z dosavadní lehké turistiky jsem se vrhl na lezení. Ano z části i díky své orientaci. Pro cestu dolu jsem použil i lano. Přesto díky své "šikovnosti" jsem si za-divočil i bez něj :-) Fotogalerie je tentokrát spíše takovým foto-průvodcem mé cesty. Proto to množství ne-příliš povedených fotek.(pokračování)

Koprovský štít a Velké Hincovo pleso z Volovcového sedla

Na lávce pod Volima rohama (nejspíš :-)) Nebo je to Rohatý hřeben

FOTOGALERIE

Vyrážím opět z mého "kempu" na Štrbském plesu. Mířím pro mě už nudnou cestou k Popradskému plesu. Od Popradského už se přidávám k zástupu turistu mířícími na Rysi. Ač jsem vyrážel v 6:00 není jich zrovna málo. Co tu teprve musí být po 9:00 kdy vyráží většina turistu.
Serpentinové stoupání pod Žabima plesami je sice nekonečné, ale díky tomu ne moc vysilující. Nahoře opouštím značený chodník a mířím na skalní předěl do kotliny Žabích ples.
Při sestupu k Žabimu potoka narážím na dva strážce TANAPu. Ti na mne hned vystartují s otázkou: "Kam pak" ? Odpovím: "Nahoru" :-))) "A průkaz máš"? odvětí. "Jasně mám, a který chcete ČHS nebo OEAV" ? podávám jim obě kartičky. Pilně studují nejspíš platnost. Vrací mi jej zpět a diví se, že jdu sám... Já si rýpnu. "Copak Vy s dalekohledy, máte nějaký monitoring"? Dozvídám se, že tu jsou od včerejška na lovu bivakujicích turistu/horolezců. Pokecáme ještě o počasí a loučím se. Překvapivě nebylo třeba ani vytáhnout mou pilně naučenou frázi o tom, že jsem v nástupu do horolezeckého terénu minimálně III UIAA.

Daří se mi najít mužíky a i náznaky chodníku. Po něm stoupam k Vyšnému Žabímu plesu. Nahoře se, ale od něj chodník odklání. Pokračuji ve výstupu do dalšího patra levou části kotliny. Stoupám přímo na vyčnívající výběžek v kotlině. Obavy ze zbytečné námahy se nevyplňuji. Jde totiž o hranu Volie kotliny. Ta mě zaujme až nepatřičným terénem. Jde o rozložitou travnato-kamenitou kotlinu. V kontrastu s divokým hřebenem a skalnatou Voli vežou zvláštní to kombinace. Pokračuji středem kotliny a až pohled zpět odhaluje, že jsem přešel výrazný chodník. Ten stoupá vlevo nahoru k hřebenu. Jde o chodník vedoucím do Volovcového sedla. Traverzuji na něj a lehce se dostávám do sedla. Zde se otvírají úžasné výhledy na Hincovo pleso. Jsou zde i mužíky a náznak chodníku vedoucí od Hincova plesa. Přemýšlím zda bych sem od něj trefil.
Hřeben Volovce Mengusovského je místy i exponovaný. Chodníček tyto těžkosti podchází ze strany Volie kotliny. Vlastně skoro celou dobu půjdete pár metru pod hřebenem. Vrchol označuje jen mužík. Nejspíš by se dalo pokračovat v hřebenu dál. Žádné náznaky chodníku jsem tam už nezpozoroval a tak jsem se vrátil stejnou cestou zpět Volovcového sedla.
Z něho po ze začátku lehkém a nevýrazném hřebenu stoupám vzhůru k Hincove veži. Trochu tápu, když se hřeben stává skalnatějším a naznak chodníku sestupuje doprava pod skály. Já se rozhoduji setrvat na hřebenu. Rozhodně toho nelituji. Je o stále choďák a těžší úseky se dají lehce obejít zleva ze strany od Hincova plesa. Takto pokračuji až skalní výběžky hřebene pomalu mizejí. Hřeben skoro zaniká a mění se v suťovisko. Nahoře přede mnou ční několik výrazných skalnatých věží. Po chodníčku vystoupám až na hřeben od Polska. Vylezám na první věžičku a před sebou vidím markantní Hincovu vežu. Od ní mě dělí, ale menší štrbina. Ta je poměrně exponovaná na obě strany. Sestup do ní vede buď přímo hřebenem a po cca 2m dlouhé nakloněné platně. Nebo tak jako to zkouším Já sedýlkem v první věži. Jde zde také o 2 m nepříjemného sestupu a traverzu příkrého žlabku. Poté už nevyrázným žlabkém cca 10 vzhůru a stojím na poměrně rozložité Hincové veži. Je od tud užásný rozhled hlavně na Mengusovské štíty. Vidět je i žlab kudy jsem kdysi stoupal do Východného Mengusovského sedla. Sestup do něj bez lana, ale není možný !!! Jde o skoro kolmou stěnu na cca jednu až dvě lanové délky !!! Navrcholu nalézám i ocelový tubus s vrcholovým sešitem. Ten je ale totálně promočený a tak se zápis nekoná.
Sestup je opět stejnou trasou. Opatrně do štrbiny a zní to tentokrát zkouším po hřebenu a hladké platně. Díky výstupku to není, až tak obtížně. Z první věže poté zkouším sestupovat mimo exponovaný hřeben. Po lamavé skále. Hodně špatný nápad a nějakých 10m lezení místo dvou metru na hřebenu...
Sestupuji zpět dolu, kdy tuším chodník. Ten by mě měl dovést na lávku směřující k Volie věži. Lávka je hodně výrazná a viditelná z velké dálky. Dělí mě od ní traverz dlouhého suťoviska. V něm se mi nendaří nalézt žádný náznak chodníku.
Na začátku lávky jsou velké mužíky. Lávka je poměrně široká a nijak obtížná. Vede několik desítek metru pod impozantním skalním hřebenem (Rohatý hřeben, Volie Rohy) V jednom těžším místě je opatřena i hodně starým lanem. Toto místo bude hodně nepříjemné za mokra. Ve skále je malinkatá lávka po které se dá přejít. Navíc díky nataženému lanu i bezpečně. Dalším těžším místem je v závěru ještě sestup a přechod jednoho žlabu. Přesto to nejlepší mě čeká na konec.
Zde končí dosavadní lehká procházka. Prvním šok přichází hned ve Velké Volie štrbině. Tím je tento výběžek, přes který je nutno se dostat FOTO. Podchází se zprava a je nutné sestoupit několik metru dolů v hodně příkrém kamenito-travnatém terénu. Nebýt zde sám tak si nejspíš raději řeknu o jištění :-) Tímto adrenalinem na úvod naprosto ztrácím orientaci, ač mám ve foťáku tuhle FOTKU. Výstup touto trasou mi přijde totiž moc divoký FOTO Pokouším se tedy přetraverzovat na lávky od Polska, kterýma se vystupuje v případě cesty od Východné Volie štrbiny.
Když nepočítám poměrně brutální expozici :-) není začátek tak těžký. Poměrně velkou a širokou lávkou obcházím značnou část Volie veže. Problém nastává v nutném výstupu na lávku nad ní. Ta je o cca 2 m výšše a dělí mě od ní hladká stěna. Zprava po skále se mi na ní daří se vyškrábat. Tato lávka je už o poznání užší a není rovná ale padá dolu. Navíc je ještě porostlá mechem. Po ní se dostávám až k hřebenu táhnoucí se od Východné Volie štrbiny. Zde spatřuji mužíky a trochu si oddechnu (ty jsem naposled zahlídl na lávce)
Přesto výstup mi není moc zřejmý. Hřeben je exponovaný a vracím se tedy na severní stranu stěny, kde je systém lávek. Ty jsou místy poměrně úzké, ale dá se po nich alespoň nějak stoupat vzhůru. Na hřeben nalézám až kousek pod vrcholem. Zde pár těžkostí a jsem konečně nahoře ! Zde se kromě hraničního balvanu nejspíš nic nenachází. Vrcholek je poměrně prostorný a poskytuje dost místa k odpočinku.
Následuje hledaní cesty dolu. Směřuji po hřebenu k Východné Volie štrbině. Zde naražím na mužíky směřujicí ve skále dolu. Nejspíš nejde o nijak jednoduchý sestup. Velmi tedy oceňuji nález slaňaku. Vzpomenu si na průvodce a cestě žlabem používáném horolezci pro lehký sestup. Volba je tedy jasná, jde se slaňovat.
Praxe se začíná projevovat a ani není nutné rozmotávat zašmodrchané lano :-) Zachvili se tedy pouštím dolu. Ze spod mě přitom  pozorují lezoucí horolezci. Ti lezou piliřem na vrchol Volie veže. Slaňuji přikrým skalnatým žlabem dolu, když co to... převis :-) Možnost na vyhnutí se mu asi nebude. Jdu do něj i na své tkaničce 7.8 mm. Lano se lomí přes hranu naštěstí hladké skály. Převis má jen cca 5 metru a pod ním je výrazná lávka, kde končím slaňování. Zkušeně hned balím lano pěkně do panenky a schovávám jej do batohu. Žlab se totiž na první pohled nezdá nijak divoký. Jak si vyzkouším záhy, první pohled hodně klame. Navíc druhý pohled zpět a co nevidím... Kousek pod tím kam jsem slanil se nachazí druhý slaňák. Proč tam je, je mi záhy jasné. Lezu hodně velkou kudlu opatrně dolů a přemýšlím co dál. Přeci nebudu vytahovat zase lano... Tady jětě tento kousek... a sakryš ještě tohle... a jak slézt toto.... Zasekáváčka jak blázen s hodně velkým riskem případného pádu. Když už zahlídnu třetí slaňák a jsem rozhodnut opět vytáhnout lano. Nastává problém, že nejsem schopen se k němu dostat. Ano dalo by se založit vlastní, ale stojím na polici ze které se dá "lehce" přetraverzovat od mírnějšího terénu nacházejícím se vlevo. Opět lehce je spíš těžce, a tak po nějaké pulhodince divočení konečně slezám do žlabu spadajícím z Vychodné Volie štrbiny a záhy nalézám i náznak chodníku. Těchto chodníku je zde spousta a tak zanechávám stavění mužíku, ať nejsou špatně. Sestupuje se až k Vyšnému Žabiemu plesu. U něj je i několik bivaku pod kamenama. Opět i slušné značení mužíky. Ty mě dovedou opět stejnou cestou až dolu do Kotliny Žabiech ples. Poté už jen v zástupu turistu jdoucích z Rysu se vracím zpět na Štrbské pleso.

Zpětně nešlo až o tak těžký výstup, ale díky expozici (stovky metru) a tím, že jsem nevěděl kam to vlastně lezu. To nebylo nic příjemného. Přesto pokud jsem půjdu příště tak určitě lano beru opět sebou.

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm  
Obrázek s body zobrazenými v mapě  
DATA - grafy z výstupu /nadmořská výška je +/- 100m hodně orientační!!!/
GPX soubor