2011.07.10 Vysoké Tatry - Malý a Velký Kežmarský štít

Tentokrát si chtě nechtě musím přivstat, abych se vyhnul placení parkovného v Tatranské Lomnici :-) Ranní rosa připomínající spíše vydatný slejvák. Věstí, že odpoledne bude opět ve znamení mlhy. Obloha je ale oproti včerejšku o poznání modřejší a už takhle z rána slunce pěkně praží. Po paté už hledám první zelenou značku v parku Tatranské Lomnice.(pokračování)

Rozhled z hřebene - Kolový a Jahňaci štít

Vrchol a pohled na Lomnický štít

FOTOGALERIE

Podle turistického ukazatele mě čekají skoro 3 hodiny do kopce na Skalnaté pleso. Zanedlouho míjím bývalou stanici lanovku a po lesní cestě směřuji vzhůru. Je zde děsné vlhko. Úplné tropy a během chvíle jsem celý mokrý a to mě teprve pořádný kopec po sjezdovce čeká.

Ten začíná kousek za stanici Štart. Některé pasáže jsou opravdu dobré stojky. Nj holt se musí turisti potrápit, aby tudy nelezli a hezky si zaplatili lanovku. Ta v tuto dobu ještě nejezdí a tak se mohu pěkně loudat pod ní aniž by na mě koukali turisti vozíce se nade mnou. Lehce pofukuje a tak zde není 100% vlhkost jako dole. Na Skalnaté pleso přicházím dokonce už za dvě a pul hodiny. To ještě zbývá 30 minut než sem začnou proudit první davy turistu. Osamocen tedy stoupám po červené směr Velká Svišťovka.

Na začátku Huncovské doliny chodník opouštím a přes pole velkých balvanu mířím k travnatému dnu doliny. Zde si dávám první větší pauzu a nabírám vodu z potoku, co zde protéká. Díky vlhku jsem už vypil litr a pul z tři co sebou vleču. Nahoře už žádná voda nebude a chci se vracet přes Huncovský štít.

Stojím v Huncovské dolině a ač koukám, jak koukám nevím kde začít. Z této fotky to vypadá jednoduše. Ať ale porovnávám fotku s realitou stále mi to není jasné kudy že se to jde. Hledám tedy nejednoduší cestu nahoru. Nejde o žádný extra sklon. Jen se stačí vyhýbat skalnatým římsám. Na vrcholku poprvé spatřím ten úžasný výhled na druhou stranu k chatě Při Zelenom plesu.

Nacházím i prvního mužíka a už je mi jasné kudy se mělo vystupovat na hřeben. Jde o nevýrazný žlab táhnoucí se ze dna Huncovské doliny. Ta se pomalu plní mlhou a je ji tam čím dál víc. Pořád doufám, že tam i zůstane. Malý Kežmarský štít se tyčí přede mnou a zatím na něj mlha nedosáhla.

Začátek hřebenovky je poměrně jednoduchý a není moc od Huncovské doliny ani strmý. O něco obtížnější je až přechod asi Kežmarské kopy/štrby. Tam z obou stran skála pěkně ostře padá dolů. Poté se už začíná dost stoupat a z průvodce vím, že bych měl co nevidět narazit na jeden těžší usek. Zanedlouho jej nalézám. Je zde podélná rampa ač doteď byli všude mužíci teď žádného nevidím. Po levé straně skály se táhne poměrně příkrý a hladký žlab – výsek vzhůru. Jdu tedy nakouknout, co je po pravé straně. Tam mě čeká dost kolmý předěl, po kterém se ale dá vylézt opět na samotný vrchol hřebenu. Tady nacházím kamen omotaný reepkou a je mi jasné že jdu správně. Následuje ještě jeden výlez po poměrně příkré skále do dalšího patra. Dolu by to bylo určitě na lano nebo alespoň kousek reepky na přidržení se. Poté už se hřeben opět rozšiřuje. Obtížnost se s každým dalším metrem spíše snižuje. Značení mužíky je perfektní a místy je vidět i znatelný chodník.  

Ač se to na vrcholek zdá kousek je to pěkný kus chůze po kamenech a suti. Koukám na GPS a už mě od vrcholku Malého Kežmarského štítu (2513m) dělí poslední metry. Na jeho vrcholku se nenachází žádný výrazný bod který by označoval jeho vrchol. Naskýtá se tu ale hezký pohled na vrcholek Velkého Kežmarského štít (2556) a ač je výškový rozdíl pouhých 50m působí to mnohonásobně více.

Následuje krátký sestup do Vyšné Kežmarské štrby odkud se napojuji na výrazný chodník vedoucí na vrchol Velkého Kežmarského štítu. Jeho samotný vrcholek (nebo je zde alespoň umístěn štítek a vrcholová kniha) se nachází ve výběžku spadajícím k Lomnickému štítu.

Počasí mi nakonec dopřálo i slušné výhledy jen obloha nade mnou je čím dál více černá. V dáli slyším hromy. Rychle se tedy dávám na sestup směřující přes Kežmarskou priehybu do Huncovského sedla. Oproti posledně se držím chodníku a tem mě vede čím dál více dolu a podchází hřeben. Trochu mě to mrzí, protože ten naskýtá hezké lezení po jeho vrcholku. V Huncovském sedle už vím, že je zle. Huncovský štít musím odložit na jindy. Hromy burácí, občas se v dali objeví i blesk. Černá obloha nade mnou dává tušit, že déšť na sebe nedá dlouho čekat. Rychle začínám sestupovat do Huncovské doliny. Po pár metrech mě ale počasí dostihne. Začínají vydatně padat kroupy. Jsem jen rád za přilbu a snažím se vydolovat bundu z batohu. Přehazuji kapuci přes helmu a za silného krupobití čekám až se počasí trochu uklidní.

O co intenzivnější bylo toto krupobití o to mělo kratšího trvaní. Po 5 minutách je po všem. Přesto raději pokračuji v sestupu. Kameny ani moc nenavlhly a tak sestup není tak hrozný jak jsem se obával. Dole v Huncovské dolině se opět ukazuje i slunce a tak si mohu odpočinout.

Cesta zpět je už totožná s výstupem a kromě několika ženoucích se bouřek není ničím zajímavá. Impozantní je sledovat velký liják ženoucí se přes Nizké Tatry. Naštěstí zůstal jen tam i když jsem notně přidal do kroku v obavě že zasáhne i mě. Stejně jako vyděšené turisty, kterým vypnuli lanovku a tak někteří pokračují také pěšo dolu.

Turistická MAPA oblasti
Popis trasy z sprievodca.ta3.szm.com