31. 12. 2012

2012.12.28-29 Julské Alpy - Plemenice, Sfinga

Díky volnu mezi svátky padlo rozhodnutí podívat se někam dál. Zaujmou nás Julské Alpy a jejich nejvyšší vrchol Triglav. Samozřejmě se nespokojíme s nějakou lehkou cestou na vrchol. Proto po delším studování mapy navrhuji Hance ať to zkusíme přes ferratu Plemenice ze sedla Luknjapass. Není proti a tak 27.12 vyrážíme směr Slovinsko. Předpověď počasí je také luxusní, co víc si přát ?  (pokračování)

Na hřebenu a pohled na mohutný Pihavec
Triglav
Slunce zapadá a my jsme stále na hřebenu

FOTOGALERIE

Po zkušenostech z Dachsteinu, kdy jsem celou noc odřídil. Ráno poté šel bojovat na ferraty. Tentokrát si vyhrazujeme den na cestu. Bez problému projíždíme Slovenskou D1 až do Blavy, kde tankujeme předražený LPG a kupujeme Rakouskou dálniční známku. Průjezd Rakouskem je také bez problému. Obávaným místem je pak objížďka placeného tunelu Karawankentunnel. Vezmeme to přes Wurzenpass.
Silnice je jen mokrá a tak i. jedno výživné 25° stoupání "snadno" vyjíždíme. Pokud by to tudy nešlo byla v plánu cesta přes Itálii.
Odpoledne dojíždíme už do Mojstrany. Zde nás vitá cedule, že Triglavská cesta je v zimě uzavřena. Což nám značně narušuje plán zaparkovat u Aljaževa domu a dojít ještě dnes na bivak. První zákazová značka (umístěna vlevo) je hned na konci obce Mojstrana. Tu ignorujeme a po zasněžené cestě pokračujeme až na Koču pri Peričníku. Zde je další zákazová značka (tentokrát už vpravo) a hlavně zledovatělý "kopeček" FOTO Vracíme se tedy do Mojstrany, kde v obchodě kupujeme večeři a spát se dnes bude v autě. Nacházím hezky zašitý plácek (parkoviště) u nějaké stanice (asi autobusové?)

Další den necháváme raději auto na parkovišti na konci Mojstrany a kráčíme po Triglavské silnici. Čeká nás dost dlouhá procházka po cestě. K Aljaževu domu docházíme po 2 hodinách. Pohled na rozcestník, že na Triglav to je přes Plemenicu 7 hod dává tušit, že to nemáme šanci stihnout. Brutálně vyfukuje a vítr mete prachový sníh z hřebenu dolu. Dojít na Bivak pod Lukonjou  je opravdu za trest. Metr místy držícího sněhu je tou nejhorší kombinaci. Brodíme tento kousek snad 4 hodiny. Zjišťuji první zádrhel. Mapové podklady do Trekkbudyho (GPS) jsem nechal doma v PC :-( Navíc ani bivak není moc viditelný (jdeme chodníkem pod Severní stěnou) Naštěstí jej po chvíli nalézáme. Zde je opravdu luxusní spaní v podkroví. Vše v novotě, čisto, matrace, deky. Není zde jen voda a teplo (kamna) FOTO v

Ráno následuje dupačka na těžko za svitu čelovek do Luknja pass. Nějací šílenci (dle svitu čelovek) asi lezou severní stěnu. Vystup do Lukonja pass díky tvrdnoucímu sněhu není až takový masakr jako včerejší brodění. Máme obavu, zda najdeme vůbec začátek ferraty Plemenica. Začátek je ale kolmý a tak je bez sněhu FOTO. Ferraťáky nemáme a tak si vystačíme ze smycou a karabinou. Ukáže se to jako dostačující, protože po 300m řetěz končí. Pak už jen následují různé občas velmi exponované traverzy na namrzlém sněhu. Ty střídají dost kolmé 60° výlezy nahoru. Značka je velmi sporadická, vše zamrznutu, spousta lezení na dvou cepínech. Dokonce zde uvažujeme o návratu. Orientačně to bez GPS je opravdu oříšek.
Pokračujeme a dolézáme pod Sfingu. Nemáme šajnu kudy na ní. Dolézáme tedy na hřeben. Zde asi když tak spíme, pokud nic nenajdeme :-). Prvně taháme na pomoc i lano. Hanka stojí na štandu a Já lezu tak cca 30m délku než se mi podaří najít kus zamrzlého řetězu. Hurá vede zde ferrata raduji se. Máme jistotu, že lezeme správně. V zimě je ferratka obzvlášť výživná, protože řetězy jsou často zamrznuté pod sněhem. Třešinkou je pak závěrečných 30m. Nikde ani náznak řetězu. Vytipovávám 3 varianty kudy se dostat na vrchol. Ze všech, se ale vracím zpět. Bez postupného jištění na cca 30m lana je to jako bych se ani nejistil. Dvě obsahují dolez přes převis, takže naší jedinou šancí je kolmý komín. V jeho vrcholu sklon atakuje 90° ale problémem je, že zde není led, ale prašan. Bojuji zde dobrou pul hodinu stojíc 2 m pod vrcholem. Bodám oba cepíny za rukojeť do sněhu a buď anebo se vytahuji nahoru.
Nahoře mi dává dost práce najít nějaký kus skály na štand. Dál už se terén nezdá nijak exponovaný. Přesto o vrcholu Triglavu si dnes můžeme nechat jen zdát. Slunce se začíná naklánět k obzoru. Na protějším kopci zahlédneme barák s anténou, že by nějaký Bivak (Morbegna) Nejvyšší čas začít řešit co dál. Hřeben jak se ukazuje, nebude až tak úplně choďák. Na další lezení už nemáme náladu. Zaujme nás možnost klesnout dolu do lesa do doliny Korita. Z ní opět vystoupat do Luknojapass a dojít na bivak. Vracíme se tedy opět zpět na Sfingu a klesáme dolů. Jenže pohled na velké skalní hrany pod námi. Převýšení jaké by jsme museli absolvovat tento nápad rychle rozptýlí. Hanka je pro bivak přímo tady. Máme sebou žďárak pro dva a teple spacáky. Noc by jsme určitě bez problému přečkali. Mě se ještě spát nechce a chci pokračovat, dokud to půjde…
Traverzem pod hřebenem se poměrně snadno dostáváme až na plošinu pod Triglavem. Zde nás zastihuje tma a vítr. Děláme dnešní první delší cca 10min pauzu ! Na spaní to kvůli větru není. Zkusíme tedy vyjít nahoru a podívat se na ten záhadný baráček s anténou. Kopec nahoru kupodivu není nijak extrémní a záhy jsme nahoře. Díky turbo režimu moji čelovky (600 lumenu) si vždy určujeme další postup. Po hřebenu uhýbáme vlevo a po několik minutách docházíme k tajemnému objektu. Pípa mi telefon (sms). Hle on je tu plný signál koukám na mobil. Hmmm takže nějaký vysílač ? Přes plechové dveře závora s visacím zámkem. Kousek pod ní se nacházejí nějaké ruiny. Jsou to pozůstatky asi nějakého vojenského objektu zasazeného ve skále. Jsou pěkně obrovské a zafoukané sněhem.Kasárny Morbegna
Koukáme zde do mapy a rozhodujeme co dál. Přímo dolu do doliny pod námi od tudy spadá žlab. Ten ale zavrhujeme, protože kdoví co je dole… Musíme se vyhnout tomuto skalnímu prahu a klesat poblíž stěny Triglavu. Terén se zdá celkově hodně jednoduchý. Vracet zpět po hřebenu se přeci nebudeme. S jedním cepínem v ruce a druhým v úvazku si nepřipouštím komplikace. Pěkně to takhle šikmo traverzneme. Schůdné se to stejně zdá všude… Hle tady je značka nevěřícně koukáme, že i v úplné tmě nalézáme značku. Pokračujeme v traverzu dál.
Pak už jen následuje moje uklouznutí. Úplně čistý led!!! Padám na bok a sekám cepínem. Ten vyskakuje. Nabírám velkou rychlost. Vidím jak se řitím na nějakou hranu. Převracím se na břicho a sekám vši silou znova. Ani mě nenapadne použít správné brzdění - zalehnutí cepínu. Kdoví zda bych ho pod sebe vůbec dostal (na ledě). V téhle situaci jsem prostě jednal... Sekám, cepín se zakusuje do ledu. Následuje prudké škubnutí a Já jen vidím jak se mi cepín i s poutkem vyškubává z ruky. Pokračuji v pádu dolu naprosto bez možnosti jakkoliv brzdit. První prah, přichází velmi brzy. Přepadávám přes něj a různě se odrážím od skal. Nevnímám ani nárazy. Jen při ranách do přilby se mi několikrát zatmí. Většinu nárazu schytává nejspíš batoh plný oblečení s velkým syntetickým spacákem. Následuje několik dalších skalek a prah. Dopadám na pravé stehno. Pod které se mi na poslední chvíli daří narvat spacák. Ten tlumí naráz. Opět se nekontrolovaně kutálím dolu, až po další prah. Zde dopadám přímo na levé stehno. Jen vidím, jak se mi noha stačí do hodně nepřirozeného uhlu. Pak ještě několik desítek metru dojezdu po ledu a nějak se mi daří zastavit.
Jsem nějakých 20m nad dnem doliny. Pohled na levou nohu dává tušit, že je něco špatně. Hybu jen začátkem stehna. Zbytek nohy leží v nepřirozené pozici. V prvotním šoku se mi daří ještě nohu trochu narovnat. Zkouším se pohnout, ale bolest mě sráží hned dolu. Vytahuji mobil, co mám v bundě a žádný signál. Koukám nad sebe. Vysoko nad sebou vidím světlo Hančiny čelovky. Křičím, ať volá vrtulník, že mám škaredě zlomenou nohu. Zkouším ještě několikrát se pohnout, ale je mi jasné, že to nepůjde. Nejsem schopný si ani sundat batoh ze zad. Jen tak tam tedy ležím zapírajíc se pravou nohou a doufajíc, že nebudu padat ještě zbylých 20m. Vytahuji z úvazku cepín a zasekávám jej nad sebe. Konečně se mám čeho přidržovat.
Vidím, že nikde není krev, ani pod nohou. To je dobré znamení. Nahoře byl signál a je jasná noc. To by snad mohla přiletět záchrana. Začíná mi být velká zima. Navíc jsem při pádu ztratil jednu rukavici. Zapínám masku na bundě. Ruku bez rukavice si strkám dovnitř a dýchám do bundy. Ze začátku to pomáhá, ale brzy už se třepu jako ratlík. Hanku ani nevidím a tak se jen třepu v bundě. Občasné poryvy větru zaměňují za zvuk vrtulník. Slyším, jak na mě Hanka shora něco volá. Nerozumím ji a nejsem ani schopen se otočit. Je mi zima. Stále se klepu a uklidňuji se, že vrtulník je už na cestě.
Hanka po hodině konečně přichází ke mě. Říká mi, že se nemohla dovolat na 112. Pokoušela se o to  snad 30min v kuse. 100x ji to přerušilo. Nakonec jim prý řekla, že jsme pod Malým Triglavem. Na zavolání zpět už ale nečekala. Opatrně sestupovala dolu ke mně. Sundává mi batoh ze zad a marně mi hledá rukavice. Obléká mi tedy místo přilby tlustou kuklu a rozbaluje můj spacák. Ten díky jen cca 80cm zipu je nepoužitelný na přikrytí. Snaží se mě nabalit do termofolie. Ta vůbec nedrží a Já stejně nejvíc tepla ztrácím zespod. Jakýkoliv pohyb je ale nemožný. Snaží se mě tedy nacpat do bivakovacího pytle. S mačkama na nohách to také moc nejde. Prosím ji, ať mi zafixuje nohu. Pro mě je každý sebemenší pohyb utrpením. Pomocí turistických hůlek mi fixuje nohu. Pohled na hodinky dává tušit že tu ležím přes hodinu a pul !!! Třepu se jak….
Tu spatřím červené světlo. Vrtulník volám na Hanku. Ta bere moji čelovku a mává na něj a svití na sníh poblíž nás. Vrtulník, ale letí na druhou stranu Triglavu (pod Malý Triglav) Neboj určitě se podívá i sem uklidňuj mě. Opravdu během 5 minut vrtulník přelétává hřeben Rjavce. Několik zamávání, zapíná světlomet a míří na nás. Má nás ! Poté vrtulník dělá několik otoček a vždy si nás pořádně prosvítí. Slétává dolu do doliny pod námi a začíná si monitorovat terén. Dělá asi 10 náletu než začne pomalu klesat dolu. Klesne asi 10m nad terén a navijákem spouští záchranáře dolu. Poté opět odlétá.
Tři světýlka záchranáře se k nám rychle přibližují. Konečně jsou u nás. Jeden se představuje jako doktor a ptá se mě co mi je. Po specifikaci, že pohnu jen časti nohy je mu asi jasné, o co jde. Dává mi první z několika injekcí proti bolesti. Balí mě do termofolie a po odřezání maček mě navlíkají do bivakovacího pytle FOTO. To už přilétá vrtulník podruhé a vysazuje další záchranáře. Ti přibíhají s bobama a kompresním vakem, do kterého mi fixuji nohu. Asistent doktora mi asi 5 minut hledá žílu a by mi mohl dát kapačku. Tak jsem promrznutý. Poté mě nakládají do bob a svážejí dolu. Opět přilétá vrtulník a spouští naviják. Dva záchranáři se přivazují na stranu bob. V silném větru od vrtule se dvakrát dost nakloníme. Pak už mě vytahuji konečně na palubu. Je zde teplo. Jen kromě zakuklence s nočním viděním co klečí vedle mne toho moc nevidím (letíme policejním vrtulníkem) Navíc plastové boby přenášejí všechny vibrace. Let trvá, ale max 5 minut a už přistáváme na heliportu nemocnice Jesenice.

Dopadl jsem "dobře" na to že šlo o 200-300m pád. Na rentgenu mi ukazují moji tříštivou zlomeninu stehenní kosti FOTO Budou mě muset operovat. Kvůli obrovskému otoku mě nakonec operují až 31.12 Výsledkem je tyč, 3 šrouby a 3 dráty FOTO1 a FOTO2 
Zpráva HZS a překlad GOOGLE

Praktické zkušenosti s využitím OEAV na Slovinsku

- Posádka zachraného vrtulníku (asi protože byl Policie) se o moji kartičku nijak nezajímal. Kamarádka volala až zpětně z nemocnice na uvede číslo Air Tyrol. Není problém a údajně se zajímali o můj stav a vrtulník se ani neřešil.
- Dle OEAV pokud přijde faktury/upomínka za vrtulník nemám určitě nic platit a jen jim to přeposlat.
- Pokud je doba strávená v nemocnici víc než 5 dnu platí OEAV i transport domu. Zraněnému a jedné osobě blízké. V mém případě byl problém, že sice volali mému lékaři každé 2 dny, zda mě už mohou transportovat. Jen mu asi nesdělili, že sanitkou… Takže jsem musel čekat 8 dnu až do doby kdy by mě propustili i přímo domu.Teprve tehdy mi schválili převoz. Na druhý den hned OEAV přistavil sanitku Interhospital service Austria  Ta mě převezla přímo domu (ne do nemocnice) Super letci jsme to po Rakouské dálce metli skoro pořád levým i 180 km/h /bez majáku/
- VZP caluje všechna ošetření, ale z důvodu spoluúčasti? záruk? po mě ve Slovinsku chtěli uhradit 10% něčeho. Co nebyli za celou dobu 8 dnu schopni říct !!!!!!!!! Prý mi tu částku mohou sdělit-vypočítat až při mém propuštění. Jinak mi také zabavili občanku !!!!!! OEAV nakonec nabídlo i že se za mě zaručí. Nakonec jsem ale požadovaných 10% uhradil 9500kč s tím že mi to údajně proplatí VZP. Už jsem dal fakturu na VZP ta se do nějakého měsíce vyjádři kolik z té částky mi uhradí.
a) Máte možnost si vybrat proplatit vše jako by jste byl domácím pacientem ošetřeným v dané lokalitě = jen spoluúčast vám neproplatí. Vyřízení trvá několik měsíců !!!
b) Necháte se vojebat a VZP vám zavře hubu zlomkem částky, ale dostanete to brzy.

Dle OEAV se mám o zbytek částky přihlásit u nich. Takže je i šance, že mě to nakonec nebude stát ani korunu !

Turistická MAPA oblasti /kompass/ oblasti

10 komentářů:

  1. Měl jsi zatracené štěstí,na takový pád,ale hory nádherné.Přeji brzké uzdravení.

    OdpovědětSmazat
  2. brzy se uzdrav, pepa

    OdpovědětSmazat
  3. brzo se uzdrav, ať mám zase co číst :-) Martin

    OdpovědětSmazat
  4. Děkuji za podporu. Vynasnažím se co to jen půjde :-) Už mi hory taky chybějí. První krůčky bez holí by mohli přijít v březnu. Pokud to bude dobře srůstat. Zatím mou jedinou "zábavou" je rehabilitace.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,
      sleduju tvuj blog a už se těším na další příspěvky. Tak se drž, měl si fakt štěstí. Jinak na zrychlení srůstu a hojení kostí je dobrej femoralex. Dan

      Smazat
  5. Je mi lúto čo sa ti stalo,pozdravujem z Popradu,skoro sa uzdrav,už sa teším na tvoje dalšie príspevky...držím palce pri rehabilitácii.

    OdpovědětSmazat
  6. Drž se!!! Klobouk dolu před tebou, tvou parťačkou a všemi, co tě odtamtud včas dostali ...
    Polmis

    OdpovědětSmazat
  7. Tak se dej brzo do kupy.
    CKeram.

    OdpovědětSmazat
  8. zdarec, jak jde rekonvalescence?? už se těším na další tvoje články a fotky.. Bambergova pot přes Plemenici a Sfingu je moc pěkná, ale těžká a to i v létě.. sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem s přítelkyní 2x zmokl a následně bez GPS nemohl najít kvůli sněhu a viditelnosti tak na 5m cestu..

    OdpovědětSmazat
  9. Ahoj...
    Teda citam tvoj blog uz dake 3 mesiace a az dnes som zistil, preco si prestal pisat. Uz som si myslel, ze ta to prestalo bavit. Kedze mam V.Tatry po turistickych chodnikoch uz zbehane zo par rokov, tak ma uz prestavali bavit. Ale vdaka tvojim perfektnym opisom a fotkam z absolvovanych tur mimo turistickych znaciek sa neviem Tatier znova nasytit. Drzim palce, aby si sa co najskor uzdravil a dufam, ze na hory nezanevries. :)
    Drz sa... a cakam, kedy sa znova ozves s dakym novym vysokohorskym zazitkom :)

    OdpovědětSmazat